Jov 15
1 A Elifas Temanac odgovori i reèe:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Hoæe li mudar èovjek kazivati prazne misli i puniti trbuh svoj vjetrom istoènijem,
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Prepiruæi se govorom koji ne pomaže i rijeèima koje nijesu ni na što?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 A ti uništavaš strah Božji i ukidaš molitve k Bogu.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Jer bezakonje tvoje pokazuju usta tvoja, ako i jesi izabrao jezik lukav.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Osuðuju te usta tvoja, a ne ja; i usne tvoje svjedoèe na te.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Jesi li se ti prvi èovjek rodio? ili si prije humova sazdan?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Jesi li tajnu Božiju èuo i pokupio u sebe mudrost?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Šta ti znaš što mi ne bismo znali? šta ti razumiješ što ne bi bilo u nas?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 I sijedijeh i starijeh ljudi ima meðu nama, starijih od oca tvojega.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Male li su ti utjehe Božije? ili imaš što sakriveno u sebi?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Što te je zanijelo srce tvoje? i što sijevaju oèi tvoje,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Te obraæaš protiv Boga duh svoj i puštaš iz usta svojih take rijeèi?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Šta je èovjek, da bi bio èist, i roðeni od žene, da bi bio prav?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Gle, ne vjeruje svecima svojim, i nebesa nijesu èista pred oèima njegovijem;
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Akamoli gadni i smrdljivi èovjek, koji pije nepravdu kao vodu?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Ja æu ti kazati, poslušaj me, i pripovjediæu ti što sam vidio,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Što mudarci kazaše i ne zatajiše, što primiše od otaca svojih,
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Kojima samijem dana bi zemlja, i tuðin ne proðe kroz nju.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Bezbožnik se muèi svega vijeka svojega, i nasilniku je malo godina ostavljeno.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Strah mu zuji u ušima, u mirno doba napada pustošnik na nj.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Ne vjeruje da æe se vratiti iz tame, otsvuda priviða maè.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Tumara za hljebom govoreæi: gdje je? Zna da je za nj spremljen dan tamni.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Tuga i nevolja straše ga, i navaljuju na nj kao car gotov na boj.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Jer je zamahnuo na Boga rukom svojom, i svemoguæemu se opro.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Trèi ispravljena vrata na nj s mnogim visokim štitovima svojim.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Jer je pokrio lice svoje pretilinom, i navaljao salo na bokove svoje.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 I sjedio je u gradovima raskopanijem i u kuæama pustijem, obraæenijem u gomilu kamenja.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Neæe se obratiti niti æe ostati blago njegovo, i neæe se raširiti po zemlji dobro njegovo.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Neæe izaæi iz mraka, ogranke njegove osušiæe plamen, odnijeæe ga duh usta njegovijeh.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Neka se ne uzda u taštinu prevareni, jer æe mu taština biti plata.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Prije svojega vremena svršiæe se, i grana njegova neæe zelenjeti.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Otkinuæe se kao s loze nezreo grozd njegov i pupci æe se njegovi kao s masline pobacati.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Jer æe opustjeti zbor licemjerski, i oganj æe spaliti šatore onijeh koji primaju poklone.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Zaèinju nevolju i raðaju muku, i trbuh njihov sastavlja prijevaru.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
