Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

われらバビロンの河のほとりにすわり シオンをおもひいでて涙をながしぬ

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

われらそのあたりの柳にわが琴をかけたり

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

そはわれらを虜にせしものわれらに歌をもとめたり 我儕をくるしむる者われらにおのれを歓ばせんとて シオンのうた一つうたへといへり

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

われら外邦にありていかでヱホバの歌をうたはんや

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

エルサレムよもし我なんぢをわすれなばわが右の手にその巧をわすれしめたまへ

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

もしわれ汝を思ひいでず もしわれヱルサレムをわがすべての歓喜の極となさずばわが舌をわが腭につかしめたまヘ

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

ヱホバよねがはくはヱルサレムの日にエドムの子輩がこれを掃除けその基までもはらひのぞけといへるを聖意にとめたまへ

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

ほろぼさるべきバビロンの女よ なんぢがわれらに作しごとく汝にむくゆる人はさいはひなるべし

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

なんぢの嬰児をとりて岩のうへになげうつものは福ひなるべし