Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sur les bords des fleuves de Babylone Nous étions assis et nous pleurions, En nous souvenant de Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Nous avions suspendu nos harpes Aux saules du rivage.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Là, ceux qui nous avaient emmenés captifs Nous demandaient des cantiques, Et nos oppresseurs nous demandaient des chants joyeux: «Chantez-nous, disaient-ils, un cantique de Sion!»

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Comment chanterions-nous les cantiques de l'Éternel, Sur la terre étrangère?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si je t'oublie, Jérusalem, Que ma main droite soit frappée d'impuissance!

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que ma langue s'attache à mon palais, Si je ne me souviens de toi. Si je ne mets pas Jérusalem Au-dessus de toutes mes joies!

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Souviens-toi, ô Éternel, des fils d'Édom, Qui, le jour de la prise de Jérusalem, S'écriaient: «Rasez, rasez Jusqu'à ses fondements!»

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Fille de Babylone, vouée à la destruction, Heureux celui qui te rendra Le mal que tu nous as fait!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Heureux celui qui saisira tes enfants. Et les écrasera contre le rocher!