Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
De David. Béni soit l'Éternel, qui est mon rocher: Il exerce mes mains au combat. Et mes doigts à la bataille!
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
Il est mon bienfaiteur et ma forteresse, Ma haute retraite et mon libérateur, Mon bouclier et mon refuge. Celui qui range mon peuple sous ma loi!
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Éternel, qu'est-ce que l'homme, Pour que tu prennes soin de lui, Et le fils de l'homme, pour que tu en tiennes compte?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
L'homme est semblable à un souffle; Ses jours sont comme l'ombre qui passe.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Éternel, abaisse tes cieux et descends; Touche les montagnes, et qu'elles soient couvertes de fumée!
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Fais briller l'éclair, et disperse mes ennemis: Lance tes flèches, et mets-les en déroute!
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Étends tes mains d'en haut; Délivre-moi, et retire-moi des grandes eaux, De la main des fils de l'étranger,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Dont la bouche profère le mensonge, Dont la main droite est une main trompeuse.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
Dieu, je chanterai à ta gloire un cantique nouveau. Je te célébrerai sur la lyre à dix cordes,
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Toi qui donnes la délivrance aux rois, Qui sauves David, ton serviteur, de l'épée meurtrière.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Délivre-moi, et arrache-moi au joug des fils de l'étranger, Dont la bouche ne profère que le mensonge. Dont la main droite est une main trompeuse!
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Que nos fils, dans leur jeune âge. Croissent comme des plants vigoureux. Que nos filles soient comme des colonnes sculptées. Qui ornent les angles d'un palais!
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Que nos celliers soient pleins, Regorgeant de toutes sortes de biens. Que nos brebis se multiplient par milliers, par dix milliers. Dans nos campagnes!
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Que nos génisses soient fécondes! Qu'il n'y ait ni brèches dans nos murs, ni attaque, Ni cris d'alarme dans nos places.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Heureux le peuple dont tel est le partage! Heureux le peuple dont l'Éternel est le Dieu!
