Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
A man that, having received many admonitions, still hardeneth his neck, will suddenly be broken, and this without remedy.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
When the righteous are in authority, the people will rejoice; but when the wicked beareth rule, the people groan.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
The man that loveth wisdom causeth his father to rejoice; but he that keepeth company with harlots wasteth [his] wealth.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
A king will through the exercise of justice establish [the welfare of] a land; but one that loveth gifts overthroweth it.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
A man that flattereth his neighbor spreadeth a net for his steps.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
In the transgression of a man there is an evil snare: but the righteous ever singeth and rejoiceth.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
The righteous considereth the cause of the indigent: but the wicked will not understand the knowledge [of justice].
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Scornful men will kindle [confusion] in a town; but the wise turn away wrath.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
If a wise man contend with a foolish man, whether he be angry or whether he laugh, [he will have] no rest.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Men of blood hate the guiltless one; but the upright seek [to preserve] his life.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
A fool uttereth all his mind; but the wise holdeth it back.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
If a ruler listen to the word of falsehood, all his servants become wicked.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
The poor and the man of exactions meet together: the Lord enlighteneth the eyes of both of them.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
When a king judgeth in truth the indigent, his throne shall stand firmly for ever.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
The rod and reproof impart wisdom; but a lad abandoned to himself bringeth shame on his mother.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
With the increase of the wicked transgression increaseth; but the righteous shall yet look on their downfall.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Correct thy son, and he will procure thee rest: yea, he will give delight unto thy soul.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Without a prophetic vision a people become unruly; but when it observeth the law, then will it be happy.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Not with words [alone] can a servant be corrected; for though he understand, there will be no response.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Seest then a man that is hasty in his words? there is more hope for a fool than for him.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
If one rear his servant delicately from his youth, then will he at length become as [his] son.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
A man of anger stirreth up strife; and a man of fury aboundeth in transgression.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
The pride of a man will humble him; but the humble in spirit will attain to honor.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Whoso divideth with a thief hateth his own soul: he heareth the adjuration and dareth not to tell.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
The dread of man bringeth a snare; but whoso putteth his trust in the Lord will be upheld in safety.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Many seek the favor of a ruler; but from the Lord cometh justice for man.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
An abomination of the righteous is an unjust man: and an abomination of the wicked is one who is upright in [his] way.
