Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Aquellos tres hombres cesaron de replicar a Job, porque él era justo ante sus propios ojos.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Entonces Eliú, hijo de Baraquel, buzita, de la familia de Ram, se encendió en ira contra Job, porque él se justificaba a sí mismo delante de ʼElohim.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
También se enardeció contra sus tres amigos, porque no hallaron respuesta, sin embargo condenaron a Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Eliú esperó en la disputa con Job, porque ellos eran mayores que él.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Pero al ver Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres hombres, se encendió en ira.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Eliú tomó la palabra, hijo de Baraquel, buzita: Yo soy menor y ustedes son ancianos. Por eso me abstuve y temí declararles mi opinión.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Yo pensé: La edad debe hablar. El número de años debe enseñar sabiduría.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Pero el que le da entendimiento es el espíritu en el hombre, el soplo del ʼEL-Shadday.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
No son sabios los de mucha edad, ni los ancianos entienden justicia.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Por eso digo: ¡Escúchenme! También yo declararé lo que pienso.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Ciertamente esperé sus palabras, escuché sus razones mientras buscaban qué decir.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Les presté atención. Ciertamente no hay alguno de ustedes que redarguya a Job y responda sus razonamientos.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
No digan: Hallamos la sabiduría. ʼElohim lo derrotará de manera aplastante, no el hombre.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Él no dirigió sus palabras contra mí, ni yo le responderé con las palabras de ustedes.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Se desconcertaron, ya no responden. Sus palabras los abandonaron.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
¿Debo esperar porque no hablan, porque cesaron y ya no responden?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Yo también responderé mi parte. Yo también expresaré mi opinión,
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
porque estoy lleno de palabras, y el espíritu me obliga dentro de mí.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Ciertamente mis órganos internos son como vino sin respiradero y están a punto de reventar como odres nuevos.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Hablaré y me desahogaré. Abriré mi boca y responderé.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
No haré ahora acepción de personas, ni me permitiré adular a algún hombre,
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
porque nunca supe adular. De otra manera, mi Hacedor pronto me consumiría.
