Židům 2
1 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.
Therefore we ought to give the more earnest heed to the things that were heard, lest haply we drift away [from them].
2 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,
For if the word spoken through angels proved stedfast, and every transgression and disobedience received a just recompense of reward;
3 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.
how shall we escape, if we neglect so great salvation? which having at the first been spoken through the Lord, was confirmed unto us by them that heard;
4 Èemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.
God also bearing witness with them, both by signs and wonders, and by manifold powers, and by gifts of the Holy Ghost, according to his own will.
5 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.
For not unto angels did he subject the world to come, whereof we speak.
6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.
But one hath somewhere testified, saying, What is man, that thou art mindful of him? Or the son of man, that thou visitest him?
7 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.
Thou madest him a little lower than the angels; Thou crownedst him with glory and honour, And didst set him over the works of thy hands:
8 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.
Thou didst put all things in subjection under his feet. For in that he subjected all things unto him, he left nothing that is not subject to him. But now we see not yet all things subjected to him.
9 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.
But we behold him who hath been made a little lower than the angels, [even] Jesus, because of the suffering of death crowned with glory and honour, that by the grace of God he should taste death for every [man].
10 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.
For it became him, for whom are all things, and through whom are all things, in bringing many sons unto glory, to make the author of their salvation perfect through sufferings.
11 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,
For both he that sanctifieth and they that are sanctified are all of one: for which cause he is not ashamed to call them brethren,
12 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.
saying, I will declare thy name unto my brethren, In the midst of the congregation will I sing thy praise.
13 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.
And again, I will put my trust in him. And again, Behold, I and the children which God hath given me.
14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
Since then the children are sharers in flesh and blood, he also himself in like manner partook of the same; that through death he might bring to nought him that had the power of death, that is, the devil;
15 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu.
and might deliver all them who through fear of death were all their lifetime subject to bondage.
16 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
For verily not of angels doth he take hold, but he taketh hold of the seed of Abraham.
17 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo.
Wherefore it behoved him in all things to be made like unto his brethren, that he might be a merciful and faithful high priest in things pertaining to God, to make propitiation for the sins of the people.
18 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.
For in that he himself hath suffered being tempted, he is able to succour them that are tempted.
