Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are of the Dispersion, greeting.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
Count it all joy, my brethren, when ye fall into manifold temptations;
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
Knowing that the proof of your faith worketh patience.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
And let patience have [its] perfect work, that ye may be perfect and entire, lacking in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
But if any of you lacketh wisdom, let him ask of God, who giveth to all liberally and upbraideth not; and it shall be given him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, nothing doubting: for he that doubteth is like the surge of the sea driven by the wind and tossed.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
For let not that man think that he shall receive anything of the Lord;
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
a doubleminded man, unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
But let the brother of low degree glory in his high estate:
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
and the rich, in that he is made low: because as the flower of the grass he shall pass away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun ariseth with the scorching wind, and withereth the grass; and the flower thereof falleth, and the grace of the fashion of it perisheth: so also shall the rich man fade away in his goings.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
Blessed is the man that endureth temptation: for when he hath been approved, he shall receive the crown of life, which [the Lord] promised to them that love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
Let no man say when he is tempted, I am tempted of God: for God cannot be tempted with evil, and he himself tempteth no man:
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
but each man is tempted, when he is drawn away by his own lust, and enticed.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Then the lust, when it hath conceived, beareth sin: and the sin, when it is fullgrown, bringeth forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not deceived, my beloved brethren.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Every good gift and every perfect boon is from above, coming down from the Father of lights, with whom can be no variation, neither shadow that is cast by turning.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own will he brought us forth by the word of truth, that we should be a kind of firstfruits of his creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Ye know [this], my beloved brethren. But let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath:
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for the wrath of man worketh not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore putting away all filthiness and overflowing of wickedness, receive with meekness the implanted word, which is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be ye doers of the word, and not hearers only, deluding your own selves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
For if any one is a hearer of the word, and not a doer, he is like unto a man beholding his natural face in a mirror:
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he beholdeth himself, and goeth away, and straightway forgetteth what manner of man he was.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
But he that looketh into the perfect law, the [law] of liberty, and [so] continueth, being not a hearer that forgetteth, but a doer that worketh, this man shall be blessed in his doing.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any man thinketh himself to be religious, while he bridleth not his tongue but deceiveth his heart, this man’s religion is vain.
27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Pure religion and undefiled before our God and Father is this, to visit the fatherless and widows in their affliction, [and] to keep himself unspotted from the world.
