1 Korintským 11
1 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
Be ye imitators of me, even as I also am of Christ.
2 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
Now I praise you that ye remember me in all things, and hold fast the traditions, even as I delivered them to you.
3 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
But I would have you know, that the head of every man is Christ; and the head of the woman is the man; and the head of Christ is God.
4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
Every man praying or prophesying, having his head covered, dishonoureth his head.
5 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
But every woman praying or prophesying with her head unveiled dishonoureth her head: for it is one and the same thing as if she were shaven.
6 Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
For if a woman is not veiled, let her also be shorn: but if it is a shame to a woman to be shorn or shaven, let her be veiled.
7 Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
For a man indeed ought not to have his head veiled, forasmuch as he is the image and glory of God: but the woman is the glory of the man.
8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
For the man is not of the woman; but the woman of the man:
9 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
for neither was the man created for the woman; but the woman for the man:
10 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
for this cause ought the woman to have [a sign of] authority on her head, because of the angels.
11 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
Howbeit neither is the woman without the man, nor the man without the woman, in the Lord.
12 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
For as the woman is of the man, so is the man also by the woman; but all things are of God.
13 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
Judge ye in yourselves: is it seemly that a woman pray unto God unveiled?
14 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
Doth not even nature itself teach you, that, if a man have long hair, it is a dishonour to him?
15 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
But if a woman have long hair, it is a glory to her: for her hair is given her for a covering.
16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
But if any man seemeth to be contentious, we have no such custom, neither the churches of God.
17 Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
But in giving you this charge, I praise you not, that ye come together not for the better but for the worse.
18 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
For first of all, when ye come together in the church, I hear that divisions exist among you; and I partly believe it.
19 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
For there must be also heresies among you, that they which are approved may be made manifest among you.
20 A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
When therefore ye assemble yourselves together, it is not possible to eat the Lord’s supper:
21 Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
for in your eating each one taketh before [other] his own supper; and one is hungry, and another is drunken.
22 A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
What? have ye not houses to eat and to drink in? or despise ye the church of God, and put them to shame that have not? What shall I say to you? shall I praise you in this? I praise you not.
23 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
For I received of the Lord that which also I delivered unto you, how that the Lord Jesus in the night in which he was betrayed took bread;
24 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
and when he had given thanks, he brake it, and said, This is my body, which is for you: this do in remembrance of me.
25 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
In like manner also the cup, after supper, saying, This cup is the new covenant in my blood: this do, as oft as ye drink [it], in remembrance of me.
26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
For as often as ye eat this bread, and drink the cup, ye proclaim the Lord’s death till he come.
27 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
Wherefore whosoever shall eat the bread or drink the cup of the Lord unworthily, shall be guilty of the body and the blood of the Lord.
28 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
But let a man prove himself, and so let him eat of the bread, and drink of the cup.
29 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
For he that eateth and drinketh, eateth and drinketh judgment unto himself, if he discern not the body.
30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
For this cause many among you are weak and sickly, and not a few sleep.
31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
But if we discerned ourselves, we should not be judged.
32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
But when we are judged, we are chastened of the Lord, that we may not be condemned with the world.
33 A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
Wherefore, my brethren, when ye come together to eat, wait one for another.
34 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
If any man is hungry, let him eat at home; that your coming together be not unto judgment. And the rest will I set in order whensoever I come.
