Süleyman'In Özdeyişleri 29
1 Defalarca azarlandığı halde dikbaşlılık eden, Ansızın yıkıma uğrayacak, çare yok.
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Doğru kişiler çoğalınca halk sevinir, Kötü kişi hükümdar olunca halk inler.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Bilgeliği seven babasını sevindirir, Fahişelerle dostluk eden malını yitirir.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Adaletle yöneten kral ülkesini ayakta tutar, Rüşvet alansa çökertir.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Başkasını pohpohlayan kişi, Ona tuzak olur.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Kötünün başkaldırısı kendine tuzak olur, Doğru kişiyse ezgi söyler ve sevinir.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Doğru kişi yoksulların hakkını verir, Kötü kişi hak hukuk nedir bilmez.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Alaycı kişiler kentleri bile karıştırır, Bilgelerse öfkeyi yatıştırır.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Bilge kişiyle davası olan ahmak Kızar, alay eder ve rahat vermez.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Kana susamışlar dürüst kişiden nefret eder, Doğrularsa onun canını korur.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Akılsız hep patlamaya hazırdır, Bilgeyse öfkesini dizginler.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Hükümdar yalana kulak verirse, Bütün görevlileri de kötü olur.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Zorbayla yoksulun ortak bir noktası var: İkisinin de gözünü açan RAB'dir.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Yoksulları adaletle yöneten kralın Tahtı hep güvenlikte olur.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Değnekle terbiye bilgelik kazandırır, Kendi haline bırakılan çocuksa annesini utandırır.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Kötüler çoğalınca başkaldırı da çoğalır, Ama doğrular onların düşüşünü görecektir.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Oğlunu terbiye et, o da sana huzur verecek Ve gönlünü hoşnut edecektir.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Tanrısal esinden yoksun olan halk Sınır tanımaz olur. Ne mutlu Kutsal Yasa'yı yerine getirene!
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Köle salt sözle terbiye edilemez, Çünkü anlasa da kulak asmaz.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Sözünü tartmadan konuşan birini tanıyor musun? Akılsızın durumu bile onunkinden daha umut vericidir.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Çocukluğundan beri kölesini şımartan, Sonunda cezasını çeker.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Öfkeli kişi çekişme yaratır, Huysuz kişinin başkaldırısı eksik olmaz.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Kibir insanı küçük düşürür, Alçakgönüllülükse onur kazandırır.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Hırsızla ortak olanın düşmanı kendisidir, Mahkemede yemin etse de bildiğini söylemez.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 İnsandan korkmak tuzaktır, Ama RAB'be güvenen güvenlikte olur.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Hükümdarın gözüne girmek isteyen çoktur, Ama RAB'dir insana adalet sağlayan.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Doğrular haksızlardan iğrenir, Kötüler de dürüst yaşayanlardan.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
