Psaltaren 81

1 På Gittith, till att föresjunga, Assaphs. Sjunger Gudi gladeliga, den vår starkhet är; fröjdens Jacobs Gudi.

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2 Tager Psalmer, och för hit trummor, lusteliga harpor med psaltare.

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3 Blåser med basuner i nymånaden, i våra löfhyddohögtid.

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4 Ty detta är en sed i Israel, och en Jacobs Guds rätt.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5 Det hafver han till ett vittnesbörd satt i Joseph, då de utur Egypti land drogo, och främmande tungomål hört hade;

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6 Och jag deras axlar ifrån bördone friade, och deras händer vid krukorna qvitta vordo.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7 Då du åkallade mig i nödene, halp jag dig ut, och bönhörde dig, då tordönen öfverföll dig; och försökte dig vid trätovattnet. (Sela)

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

8 Hör, mitt folk, jag vill betyga ibland dig; Israel, du skall höra mig;

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9 Att ibland dig ingen annar Gud är, och du ingen främmande Gud tillbeder.

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10 Jag är Herren din Gud, som dig utur Egypti land fört hafver. Låt din mun vidt upp, låt mig uppfylla honom.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11 Men mitt folk hörde intet mina röst, och Israel är intet om mig.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12 Så hafver jag låtit dem uti deras hjertas sinne, att de måga vandra efter sitt råd.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13 Om mitt folk ville mig hörsamt vara, och Israel på minom vägom gå,

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14 Så ville jag snart nederlägga deras fiendar, och vända mina hand emot deras motståndare.

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15 Och de som Herran hata, skulle fela uppå honom; men deras tid skulle evinnerliga vara,

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16 Och jag skulle spisa dem med bästa hvete, och mätta dem med hannog utu hälleberget.

A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.