Proverbios 4
1 Escuchen, hijos, la instrucción de un padre Y estén atentos para adquirir entendimiento,
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Porque les doy buena doctrina. No abandonen mi enseñanza,
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Pues yo también fui hijo de mi padre, Afectuoso y singular delante de mi madre.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Él me enseñaba y me decía: Retenga tu corazón mis palabras, Guarda mis mandamientos, y vivirás.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Adquiere sabiduría, adquiere entendimiento. No te olvides ni te apartes de los dichos de mi boca.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 No la abandones, y ella te guardará. Ámala, y ella te protegerá.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 ¡Sabiduría ante todo! Adquiere sabiduría, Y sobre toda posesión adquiere entendimiento.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Exáltala, y ella te engrandecerá, Cuando la abraces te honrará.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Pondrá en tu cabeza guirnalda de gracia. Te otorgará corona de esplendor.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Escucha, hijo mío, y recibe mis palabras, Y se te multiplicarán años de vida.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Te encaminé por el camino de la sabiduría Y te indiqué las sendas de rectitud.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Cuando camines, tus pasos no tendrán estorbo. Y si corres, no tropezarás.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Aférrate a la disciplina y no la dejes. Guárdala, porque ella es tu vida.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 No entres por el camino del perverso, Ni vayas por el sendero de los malos.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Evítalo, no pases por él. Desvíate de él, pasa de largo.
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Porque ellos no duermen si no hacen daño, Y se les quita el sueño si no hacen caer [a alguien].
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Porque comen pan de iniquidad Y beben vino de violencia.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Pero la senda de los justos es como la luz del alba, Que va en aumento hasta que el día es perfecto.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 El camino de los impíos es como la oscuridad: No saben en qué tropiezan.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Hijo mío, atiende mis palabras. Inclina tu oído a mis dichos.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 No se aparten de tus ojos. Guárdalos en lo profundo de tu corazón,
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Pues son vida a los que los hallan Y sanidad a todo su cuerpo.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Con toda diligencia, guarda tu corazón, Porque de él [emana] la vida.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Aparta de ti la boca perversa Y aleja de ti la falsedad de labios.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Tus ojos miren de frente Y dirige tu mirada hacia lo que está delante.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Reflexiona en la senda de tus pies, Y sean rectos todos tus caminos.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 No te desvíes a la derecha ni a la izquierda. Aparta tu pie del mal.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
