Job 4
1 Entonces intervino Elifaz temanita:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Si intentamos razonar contigo te será molesto. Pero, ¿quién puede refrenarse de hablar?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Ciertamente tú enseñabas a muchos y fortalecías las manos débiles.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Tus palabras levantaban al que tropezaba y afirmabas las rodillas decaídas.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Pero ahora te sucede a ti. Te desalientas, te tocó a ti y te turbas.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 ¿No es tu temor a ʼElohim tu confianza, y la integridad de tus procedimientos tu esperanza?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Te ruego que recuerdes: ¿Quién pereció jamás por ser inocente? ¿Dónde fueron destruidos los rectos?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Según veo, los que aran iniquidad y siembran aflicción, las cosechan.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Por el aliento de ʼElohim perecen, y por el soplo de su ira son consumidos.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 El rugido del león, la voz fiera de la leona y los dientes de sus cachorros son quebrados.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 El león viejo perece por falta de presa, y los cachorros de la leona se dispersan.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Entonces un mensaje me llegó a hurtadillas, y mi oído percibió un susurro de él
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 en inquietantes visiones nocturnas, cuando el sueño profundo cae sobre los hombres.
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Un terror se apoderó de mí, y todos mis huesos se estremecieron.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Al pasar un espíritu frente a mí se eriza el pelo de mi cuerpo.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Se detiene, pero no distingo su semblante. Una apariencia está delante de mis ojos, hay silencio… y oigo una voz reposada:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 ¿Será el hombre más justo que ʼElohim? ¿El hombre, más puro que su Hacedor?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Ciertamente en sus esclavos no confía, y a sus ángeles atribuye insensatez.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 ¡Cuánto más los que viven en casas de barro cimentadas en el polvo serán desmenuzados por la polilla!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Entre la mañana y la tarde son destruidos, y sin que alguno se dé cuenta, perecen para siempre.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 ¿No les son arrancadas las cuerdas de sus tiendas? En ellas mueren, pero no adquirieron sabiduría.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
