Job 32

1 Aquellos tres hombres cesaron de replicar a Job, porque él era justo ante sus propios ojos.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2 Entonces Eliú, hijo de Baraquel, buzita, de la familia de Ram, se encendió en ira contra Job, porque él se justificaba a sí mismo delante de ʼElohim.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3 También se enardeció contra sus tres amigos, porque no hallaron respuesta, sin embargo condenaron a Job.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4 Eliú esperó en la disputa con Job, porque ellos eran mayores que él.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5 Pero al ver Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres hombres, se encendió en ira.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6 Eliú tomó la palabra, hijo de Baraquel, buzita: Yo soy menor y ustedes son ancianos. Por eso me abstuve y temí declararles mi opinión.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7 Yo pensé: La edad debe hablar. El número de años debe enseñar sabiduría.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8 Pero el que le da entendimiento es el espíritu en el hombre, el soplo del ʼEL-Shadday.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9 No son sabios los de mucha edad, ni los ancianos entienden justicia.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10 Por eso digo: ¡Escúchenme! También yo declararé lo que pienso.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11 Ciertamente esperé sus palabras, escuché sus razones mientras buscaban qué decir.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12 Les presté atención. Ciertamente no hay alguno de ustedes que redarguya a Job y responda sus razonamientos.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13 No digan: Hallamos la sabiduría. ʼElohim lo derrotará de manera aplastante, no el hombre.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14 Él no dirigió sus palabras contra mí, ni yo le responderé con las palabras de ustedes.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15 Se desconcertaron, ya no responden. Sus palabras los abandonaron.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16 ¿Debo esperar porque no hablan, porque cesaron y ya no responden?

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17 Yo también responderé mi parte. Yo también expresaré mi opinión,

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18 porque estoy lleno de palabras, y el espíritu me obliga dentro de mí.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19 Ciertamente mis órganos internos son como vino sin respiradero y están a punto de reventar como odres nuevos.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20 Hablaré y me desahogaré. Abriré mi boca y responderé.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21 No haré ahora acepción de personas, ni me permitiré adular a algún hombre,

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22 porque nunca supe adular. De otra manera, mi Hacedor pronto me consumiría.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.