Job 31

1 Hice un pacto con mis ojos. ¿Cómo podría entonces fijar mi mirada en una doncella?

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 ¿Cuál sería la recompensa de ʼEloah desde arriba o la herencia de ʼEL-Shadday desde las alturas?

Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 ¿No es la calamidad para el perverso, y el desastre para los que obran iniquidad?

Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 ¿No observa Él mis caminos y cuenta todos mis pasos?

Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 Si anduve con vanidad y mi pie se apresuró al engaño,

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 sea yo pesado en balanza justa, y conozca ʼEloah a mi integridad.

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 Si mi paso se apartó del camino, mi corazón se fue tras mis ojos o si alguna mancha se pegó a mis manos,

Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 siembre yo y coma otro. Sea arrancada mi cosecha.

Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 Si mi corazón fue seducido por una mujer y aceché a la puerta de mi prójimo,

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 muela mi esposa para otro y sobre ella se encorven otros.

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Porque eso sería una lujuriosa perversidad y una iniquidad castigada por los jueces,

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 un fuego que consume hasta el Abadón, que arrancaría toda mi hacienda.

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 Si menosprecié el derecho de mi esclavo o de mi esclava, cuando ellos tenían una queja contra mí,

Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 ¿qué haré cuando ʼEL me levante? ¿Qué le responderé cuando me llame a cuentas?

Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 El que me formó en el vientre, ¿no lo formó también a él? ¿No nos formó el mismo en la matriz?

Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 Si estorbé el anhelo de los pobres o hice desfallecer los ojos de la viuda,

Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 o comí mi bocado a solas y el huérfano no comió de él,

A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 aunque desde mi juventud creció conmigo como con un padre y lo guié desde el seno materno,

Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 si vi a algún vagabundo sin ropas o algún menesteroso sin algo con lo cual cubrirse,

Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 y sus órganos internos no me bendijeron al calentarse con el vellón de mis ovejas,

Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 si alcé mi mano contra el huérfano cuando me vi apoyado en la puerta,

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 despréndase mi brazo del hombro y descoyúntese mi brazo de su hueso.

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Porque temo el castigo de ʼEL, pues ante su majestad nada puedo hacer.

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Si fijé mi confianza en el oro y al metal precioso dije: Tú eres mi esperanza,

Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 si me complací por mis grandes riquezas y porque mi mano ganó mucho,

Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 si miré al sol resplandeciente o a la luna que se desplazaba en su esplendor,

Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 si mi corazón fue seducido en secreto y mi boca les envió un beso con la mano,

Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 también sería iniquidad digna de castigo, por negar al ʼEL que está en lo alto.

I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 ¿Me alegré de la ruina del que me aborrecía o salté de júbilo porque el mal cayó sobre él?

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 ¡No! Nunca dejé que mi boca pecara, ni al maldecir al enemigo, ni al hacer una imprecación para que muriera.

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 Decían los esclavos de mi casa: ¿Quién no se sació con su carne?

Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 El forastero no pasaba la noche en la calle. Yo abría mis puertas al viajero.

Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 Si encubrí mis transgresiones como Adán y oculté la iniquidad en mi seno

Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 por temor a la muchedumbre, o porque el desprecio de la gente me intimidó y no salí a la puerta.

A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 ¡Ojalá me escuchara! ¡Ciertamente aquí está mi firma! ¡Que ʼEL-Shadday me responda!

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Ciertamente lo llevaría sobre mi hombro y me lo ataría a la cabeza como una corona.

Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Le rendiría cuenta de todos mis pasos, y como a un príncipe me acercaría ante Él.

Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Si mi tierra clama contra mí y lloran sus surcos junto a ella,

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 si comí su fruto sin pagar o afligí a sus labradores,

Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 crezcan abrojos en lugar de trigo y cizaña en vez de cebada. Aquí terminan las palabras de Job.

Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.