Job 24
1 ¿Por qué no son reservados los tiempos oportunos por ʼEL-Shadday? ¿Por qué los que lo conocen no vislumbran sus días?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Hay los que remueven los linderos, roban los rebaños y los devoran,
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 se llevan el asno de los huérfanos, toman en prenda el buey de la viuda,
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 apartan del camino a los necesitados y hacen que se escondan todos los pobres de la tierra.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Allí están, como asnos del desierto. Salen a su tarea y buscan con ansia el sustento. La región fría es la que ofrece alimento a sus hijos,
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 cosechan en campo ajeno, y tienen que rebuscar en la viña del perverso.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Pasan la noche desnudos, faltos de ropa y no tienen cobertura contra el frío.
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 El aguacero de las montañas los empapa, y se pegan a las rocas por falta de refugio.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Hay otros que arrancan del pecho al huérfano, y toman en prenda al bebé del pobre.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Hacen que anden mudos, sin ropa, y quitan las gavillas al hambriento,
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 los que exprimen el aceite en sus molinos, y pisan sus lagares, pero tienen sed.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Desde la ciudad gimen los hombres y claman los heridos, pero ʼElohim no atiende sus necedades.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Son los que se rebelan contra la luz. No quieren conocer sus caminos ni están en sus sendas.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 De madrugada se levanta el asesino, mata al pobre y al menesteroso, y de noche actúa como ladrón.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 El adúltero espera la llegada de la noche y se dice: Nadie me verá. Y cubre su cara.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Mina las casas en la oscuridad. Durante el día se encierra. No conoce la luz del sol.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Porque la mañana le es lo mismo que densa oscuridad, porque está familiarizado con los terrores de densa oscuridad.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Es veloz sobre la superficie del agua. Su parte es maldita en la tierra. No volverá por el camino de las viñas.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19 Como la sequía y el calor le roban el agua a la nieve, así hace el Seol a los que pecaron. (Sheol h7585)
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Los olvidará el seno materno. Dulce será su sabor a los gusanos. Nunca serán recordados, y como un árbol serán quebrantados los perversos.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Porque maltrataron a la estéril, a la que no da a luz, y no hacen bien a la viuda.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 La sequía arruina también a los poderosos con su poder. Se levantan y no creen ni en su propia vida.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 ʼElohim les da seguridad, y ellos confían en ella. Los ojos de Él observan sus caminos.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Aunque ensalzados por un tiempo, desaparecen. Son abatidos, marchitados como plantas y cortados como espigas.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Si esto no es así, ¿quién me puede probar que soy un mentiroso, y dejar sin valor mis palabras?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
