Job 32
1 Los tres amigos de Job dejaron de responderle porque él seguía protestando su inocencia.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Entonces Eliú, hijo de Baraquel el Buzita, de la familia de Ram, se enojó. Se enojó con Job por afirmar que él tenía la razón y no Dios.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Eliú también se enfadó con los tres amigos de Job porque hacían ver que Dios estaba equivocado, ya que no habían sido capaces de responder a Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihú había esperado a que los otros tres hablaran con Job, ya que eran mayores que él.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Pero al ver que no podían responder a Job, se enojó mucho.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Eliú, hijo de Baraquel el Buzita, dijo: “Yo soy joven y ustedes son viejos, por eso me resistí a decirles lo que sé.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Me dije a mí mismo: ‘Los que son mayores deben hablar, los que son mayores deben enseñar la sabiduría’.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Sin embargo, hay un espíritu en los seres humanos, el aliento del Todopoderoso, que les da entendimiento.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 No son los viejos los que son sabios, ni los ancianos los que saben lo que es correcto.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Por eso te digo que me escuches ahora: déjame decirte lo que sé.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Pues bien, esperé a oír lo que tenías que decir, escuchando tus ideas mientras buscabas las palabras adecuadas para hablar.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Les he prestado mucha atención a todos, y ninguno ha demostrado que Job estuviera equivocado ni ha respondido a sus argumentos.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 No digan dentro de ustedes mismo: ‘Somos muy sabios’, porque Dios, y no un ser humano, les demostrará que están equivocados.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Job no alineó sus argumentos contra mí, y yo no le responderé como ustedes lo hicieron.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Se quedaron sin palabras, sin nada más que decir.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 ¿Debo seguir esperando, siendo que no hablan y solo están ahí de pie sin decir nada?
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Pues ahora yo también daré mi respuesta. Les diré lo que sé.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 ¡Tengo tanto que decir que no puedo retener las palabras!
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Por dentro soy como un vino en fermentación, embotellado; como odres nuevos a punto de estallar.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Tengo que hablar antes de estallar; abriré mis labios para responderle.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 No tomaré partido, y no voy a adular a nadie.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 No sé adular, y si lo hiciera mi Creador pronto me destruiría”.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
