Psalmi 31
1 Vate, oh Gospod, polagam svoje trdno upanje; naj ne bom nikoli osramočen, osvobodi me v svoji pravičnosti.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
2 Nagni k meni svoje uho, naglo me osvobodi. Bodi moja čvrsta skala, za hišo obrambe, da me rešiš.
Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3 Kajti ti si moja skala in moja trdnjava, zato me vôdi zaradi svojega imena in me usmerjaj.
Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
4 Potegni me iz mreže, ki so jo na skrivnem položili zame, kajti ti si moja moč.
Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5 V tvojo roko izročam svojega duha. Odkupil si me, oh Gospod, Bog resnice.
V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
6 Sovražil sem tiste, ki se ozirajo za lažnivimi ničevostmi, toda jaz zaupam v Gospoda.
Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
7 Vesel bom in se radoval v tvojem usmiljenju, kajti preudaril si mojo težavo, v stiskah si spoznal mojo dušo
Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8 in me nisi zaprl v roko mojega sovražnika. Moja stopala si postavil na velik prostor.
Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9 Usmili se me, oh Gospod, kajti v stiski sem. Moje oko je použito z žalostjo, da, moja duša in moj trebuh.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10 Kajti moje življenje je iztrošeno z žalostjo in moja leta z vzdihovanjem. Moja moč slabi zaradi moje krivičnosti in moje kosti so použite.
Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11 Bil sem graja med vsemi svojimi sovražniki, toda še posebej med svojimi bližnjimi in strah svojim znancem. Tisti, ki so me videli zunaj, so pobegnili pred menoj.
U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
12 Pozabljen sem, kakor je mrtev človek hitro pozabljen iz uma. Podoben sem razbiti posodi.
Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
13 Kajti slišal sem obrekovanje mnogih. Strah je bil na vsaki strani. Medtem ko so se skupaj posvetovali zoper mene, so snovali, da vzamejo moje življenje.
Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14 Toda jaz sem zaupal vate, oh Gospod. Rekel sem: »Ti si moj Bog.«
Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
15 Moji časi so v tvoji roki. Osvobodi me pred roko mojih sovražnikov in pred tistimi, ki me preganjajo.
V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16 Stôri, da tvoj obraz zasije nad tvojim služabnikom. Reši me zaradi svojega usmiljenja.
Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17 Naj ne bom osramočen, oh Gospod, kajti klical sem k tebi. Naj bodo zlobni osramočeni in naj bodo molče v grobu. (Sheol h7585)
Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. (Sheol h7585)
18 Naj bodo utišane lažnive ustnice, ki ponosno in zaničljivo govorijo boleče stvari zoper pravičnega.
Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
19 O, kako velika je tvoja dobrota, ki si jo prihranil za tiste, ki se te bojijo, ki si jo izvršil tistim, ki zaupajo vate pred človeškimi sinovi!
Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
20 Pred ponosom ljudi jih boš skril v zatišju svoje prisotnosti. Pred prepirom jezikov jih boš skrivaj varoval v paviljonu.
Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21 Blagoslovljen bodi Gospod, kajti pokazal mi je svojo čudovito prijaznost v utrjenem mestu.
Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22 Kajti v svoji naglici sem rekel: »Iztrebljen sem izpred tvojih oči.« Vendar si slišal glas mojih ponižnih prošenj, ko sem klical k tebi.
Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
23 Oh ljubite Gospoda, vsi vi njegovi sveti, kajti Gospod ohranja zveste in obilno nagrajuje tistega, ki ravna ponosno.
Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24 Bodite odločnega poguma in vaša srca bo okrepil vsem vam, ki upate v Gospoda.
Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
