Pregovori 1
1 Pregovori Salomona, Davidovega sina, Izraelovega kralja,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 da bi spoznali modrost in poučevanje, da bi zaznali besede razumevanja,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 da bi sprejeli poučevanje modrosti, pravice, sodbe in nepristranskost;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 da bi dali premetenost preprostemu, mladeniču spoznanje in preudarnost.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Moder človek bo slišal in bo povečal učenje in razumen človek se bo dokopal k modrim nasvetom,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 da bo razumel pregovor in razlago, besede modrih in njihove temne izreke.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Strah Gospodov je začetek spoznanja, toda bedaki prezirajo modrost in poučevanje.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Moj sin, prisluhni poučevanju svojega očeta in ne zapusti postave svoje matere,
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 kajti ona bosta ornament milosti tvoji glavi in verižici okoli tvojega vratu.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Moj sin, če te grešniki privabljajo, ne privoli.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Če rečejo: »Pridi z nami, v zasedi prežimo na kri, brez razloga se tajno pritajimo za nedolžnega,
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Našli bomo vse dragoceno imetje, svoje hiše bomo napolnili z ukradenim blagom.
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Svoj žreb vrzi med nas, vsi imejmo eno mošnjo.«
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Moj sin, ne hodi z njimi na pot, svoje stopalo zadrži pred njihovo stezo,
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 kajti njihova stopala tečejo k zlu in hitijo, da prelijejo kri.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Zagotovo je zaman razprostrta mreža v očeh katerekoli ptice.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 In oni prežijo v zasedi na svojo lastno kri, tajno se pritajijo za svoja lastna življenja.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Takšne so poti vsakega, ki je pohlepen dobička, ki odvzema življenje svojim lastnikom.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Modrost kliče zunaj, svoj glas izreka na ulicah,
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 kliče na glavnem kraju vrveža, v odprtinah velikih vrat, v mestu izreka svoje besede, rekoč:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 »Doklej boste, vi topi, ljubili topost? In se posmehljivci razveseljevali v svojem posmehovanju in bedaki sovražili spoznanje?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Obrnite se na moj opomin. Glejte, na vas bom izlila svojega duha, razglašala vam bom svoje besede.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Ker sem klicala, pa ste odklonili, iztegovala sem svojo roko, pa noben človek ni upošteval,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 temveč ste zaničevali vse moje svetovanje in niste hoteli mojega opomina,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 se bom tudi jaz smejala ob vaši katastrofi, zasmehovala bom, ko pride vaš strah,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 ko prihaja vaš strah kakor opustošenje in vaše uničenje kakor vrtinčast veter, ko nad vas prihajata tegoba in tesnoba.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tedaj se bodo obračali name, toda ne bom jim odgovorila, iskali me bodo zgodaj, toda ne bodo me našli,
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 ker so sovražili spoznanje in niso izbrali strahu Gospodovega.
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Ničesar niso hoteli od mojega nasveta. Prezirali so vsak moj opomin.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Zato bodo jedli od sadu svoje lastne poti in napolnjeni bodo s svojimi lastnimi naklepi.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Kajti odvračanje od preprostosti jih bo ubilo in uspevanje bedakov jih bo uničilo.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Toda kdorkoli me posluša, bo varno prebival in bo miren pred strahom zla.«
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
