Псалтирь 35
1 Суди, Господи, обидящыя мя, побори борющыя мя.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Приими оружие и щит и востани в помощь мою:
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 изсуни мечь и заключи сопротив гонящих мя: рцы души моей: спасение твое есмь Аз.
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Да постыдятся и посрамятся ищущии душу мою, да возвратятся вспять и постыдятся мыслящии ми злая.
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Да будут яко прах пред лицем ветра, и Ангел Господень оскорбляя их:
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 да будет путь их тма и ползок, и Ангел Господень погоняяй их:
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 яко туне скрыша ми пагубу сети своея, всуе поносиша души моей.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Да приидет ему сеть, юже не весть, и ловитва, юже скры, да обымет и, и в сеть да впадет в ню.
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 Душа же моя возрадуется о Господе, возвеселится о спасении Его.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 Вся кости моя рекут: Господи, Господи, кто подобен Тебе? Избавляяй нища из руки крепльших его, и нища, и убога от расхищающих его.
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Воставше на мя свидетеле неправеднии, яже не ведях, вопрошаху мя.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Воздаша ми лукавая воз благая, и безчадие души моей.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Аз же, внегда они стужаху ми, облачахся во вретище и смирях постом душу мою, и молитва моя в недро мое возвратится.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Яко ближнему, яко брату нашему, тако угождах: яко плачя и сетуя, тако смиряхся.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 И на мя возвеселишася и собрашася: собрашася на мя раны, и не познах: разделишася, и не умилишася.
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 Искусиша мя, подражниша мя подражнением, поскрежеташа на мя зубы своими.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Господи, когда узриши? Устрой душу мою от злодейства их, от лев единородную мою.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 Исповемся Тебе в церкви мнозе, в людех тяжцех восхвалю Тя.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Да не возрадуются о мне враждующии ми неправедно, ненавидящии мя туне и помизающии очима:
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 яко мне убо мирная глаголаху, и на гнев лести помышляху.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Разшириша на мя уста своя, реша: благоже, благоже, видеша очи наши.
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Видел еси, Господи, да не премолчиши: Господи, не отступи от мене.
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Востани, Господи, и вонми суду моему, Боже мой и Господи мой, на прю мою.
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Суди ми, Господи, по правде Твоей, Господи Боже мой, и да не возрадуются о мне.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Да не рекут в сердцах своих: благоже, благоже души нашей: ниже да рекут: пожрохом его.
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Да постыдятся и посрамятся вкупе радующиися злом моим: да облекутся в студ и срам велеречующии на мя.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Да возрадуются и возвеселятся хотящии правды моея: и да рекут выну, да возвеличится Господь, хотящии мира рабу Его.
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 И язык мой поучится правде Твоей, весь день хвале Твоей.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
