mArkaH 10
1 anantaraM sa tatsthAnAt prasthAya yarddananadyAH pAre yihUdApradesha upasthitavAn, tatra tadantike lokAnAM samAgame jAte sa nijarItyanusAreNa punastAn upadidesha|
A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
2 tadA phirUshinastatsamIpam etya taM parIkShituM paprachChaH svajAyA manujAnAM tyajyA na veti?
Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3 tataH sa pratyavAdIt, atra kAryye mUsA yuShmAn prati kimAj nApayat?
On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4 ta UchuH tyAgapatraM lekhituM svapatnIM tyaktu ncha mUsA. anumanyate|
Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5 tadA yIshuH pratyuvAcha, yuShmAkaM manasAM kAThinyAddheto rmUsA nideshamimam alikhat|
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
6 kintu sR^iShTerAdau Ishvaro narAn puMrUpeNa strIrUpeNa cha sasarja|
Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7 "tataH kAraNAt pumAn pitaraM mAtara ncha tyaktvA svajAyAyAm Asakto bhaviShyati,
Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
8 tau dvAv ekA Ngau bhaviShyataH|" tasmAt tatkAlamArabhya tau na dvAv ekA Ngau|
I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 ataH kAraNAd Ishvaro yadayojayat kopi narastanna viyejayet|
Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10 atha yIshu rgR^ihaM praviShTastadA shiShyAH punastatkathAM taM paprachChuH|
A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11 tataH sovadat kashchid yadi svabhAryyAM tyaktavAnyAm udvahati tarhi sa svabhAryyAyAH prAtikUlyena vyabhichArI bhavati|
I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
12 kAchinnArI yadi svapatiM hitvAnyapuMsA vivAhitA bhavati tarhi sApi vyabhichAriNI bhavati|
A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13 atha sa yathA shishUn spR^ishet, tadarthaM lokaistadantikaM shishava AnIyanta, kintu shiShyAstAnAnItavatastarjayAmAsuH|
Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14 yIshustad dR^iShTvA krudhyan jagAda, mannikaTam AgantuM shishUn mA vArayata, yata etAdR^ishA IshvararAjyAdhikAriNaH|
To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15 yuShmAnahaM yathArthaM vachmi, yaH kashchit shishuvad bhUtvA rAjyamIshvarasya na gR^ihlIyAt sa kadApi tadrAjyaM praveShTuM na shaknoti|
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
16 ananataraM sa shishUna Nke nidhAya teShAM gAtreShu hastau dattvAshiShaM babhAShe|
A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
17 atha sa vartmanA yAti, etarhi jana eko dhAvan Agatya tatsammukhe jAnunI pAtayitvA pR^iShTavAn, bhoH paramaguro, anantAyuH prAptaye mayA kiM karttavyaM? (aiōnios g166)
Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? (aiōnios g166)
18 tadA yIshuruvAcha, mAM paramaM kuto vadasi? vineshvaraM kopi paramo na bhavati|
I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19 parastrIM nAbhigachCha; naraM mA ghAtaya; steyaM mA kuru; mR^iShAsAkShyaM mA dehi; hiMsA ncha mA kuru; pitarau sammanyasva; nideshA ete tvayA j nAtAH|
Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20 tatastana pratyuktaM, he guro bAlyakAlAdahaM sarvvAnetAn AcharAmi|
A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
21 tadA yIshustaM vilokya snehena babhAShe, tavaikasyAbhAva Aste; tvaM gatvA sarvvasvaM vikrIya daridrebhyo vishrANaya, tataH svarge dhanaM prApsyasi; tataH param etya krushaM vahan madanuvarttI bhava|
Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
22 kintu tasya bahusampadvidyamAnatvAt sa imAM kathAmAkarNya viShaNo duHkhitashcha san jagAma|
On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
23 atha yIshushchaturdisho nirIkShya shiShyAn avAdIt, dhanilokAnAm IshvararAjyapraveshaH kIdR^ig duShkaraH|
A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24 tasya kathAtaH shiShyAshchamachchakruH, kintu sa punaravadat, he bAlakA ye dhane vishvasanti teShAm IshvararAjyapraveshaH kIdR^ig duShkaraH|
Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25 IshvararAjye dhaninAM praveshAt sUchirandhreNa mahA Ngasya gamanAgamanaM sukaraM|
Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 tadA shiShyA atIva vismitAH parasparaM prochuH, tarhi kaH paritrANaM prAptuM shaknoti?
Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
27 tato yIshustAn vilokya babhAShe, tan narasyAsAdhyaM kintu neshvarasya, yato hetorIshvarasya sarvvaM sAdhyam|
A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28 tadA pitara uvAcha, pashya vayaM sarvvaM parityajya bhavatonugAmino jAtAH|
I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29 tato yIshuH pratyavadat, yuShmAnahaM yathArthaM vadAmi, madarthaM susaMvAdArthaM vA yo janaH sadanaM bhrAtaraM bhaginIM pitaraM mAtaraM jAyAM santAnAn bhUmi vA tyaktvA
Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
31 kintvagrIyA aneke lokAH sheShAH, sheShIyA aneke lokAshchAgrA bhaviShyanti|
Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32 atha yirUshAlamyAnakAle yIshusteShAm agragAmI babhUva, tasmAtte chitraM j nAtvA pashchAdgAmino bhUtvA bibhyuH| tadA sa puna rdvAdashashiShyAn gR^ihItvA svIyaM yadyad ghaTiShyate tattat tebhyaH kathayituM prArebhe;
Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
33 pashyata vayaM yirUshAlampuraM yAmaH, tatra manuShyaputraH pradhAnayAjakAnAm upAdhyAyAnA ncha kareShu samarpayiShyate; te cha vadhadaNDAj nAM dApayitvA paradeshIyAnAM kareShu taM samarpayiShyanti|
Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
34 te tamupahasya kashayA prahR^itya tadvapuShi niShThIvaM nikShipya taM haniShyanti, tataH sa tR^itIyadine protthAsyati|
Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35 tataH sivadeH putrau yAkUbyohanau tadantikam etya prochatuH, he guro yad AvAbhyAM yAchiShyate tadasmadarthaM bhavAn karotu nivedanamidamAvayoH|
Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36 tataH sa kathitavAn, yuvAM kimichChathaH? kiM mayA yuShmadarthaM karaNIyaM?
On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37 tadA tau prochatuH, AvayorekaM dakShiNapArshve vAmapArshve chaikaM tavaishvaryyapade samupaveShTum Aj nApaya|
I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
38 kintu yIshuH pratyuvAcha yuvAmaj nAtvedaM prArthayethe, yena kaMsenAhaM pAsyAmi tena yuvAbhyAM kiM pAtuM shakShyate? yasmin majjanenAhaM majjiShye tanmajjane majjayituM kiM yuvAbhyAM shakShyate? tau pratyUchatuH shakShyate|
Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39 tadA yIshuravadat yena kaMsenAhaM pAsyAmi tenAvashyaM yuvAmapi pAsyathaH, yena majjanena chAhaM majjiyye tatra yuvAmapi majjiShyethe|
A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
40 kintu yeShAmartham idaM nirUpitaM, tAn vihAyAnyaM kamapi mama dakShiNapArshve vAmapArshve vA samupaveshayituM mamAdhikAro nAsti|
Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
41 athAnyadashashiShyA imAM kathAM shrutvA yAkUbyohanbhyAM chukupuH|
A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42 kintu yIshustAn samAhUya babhAShe, anyadeshIyAnAM rAjatvaM ye kurvvanti te teShAmeva prabhutvaM kurvvanti, tathA ye mahAlokAste teShAm adhipatitvaM kurvvantIti yUyaM jAnItha|
Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43 kintu yuShmAkaM madhye na tathA bhaviShyati, yuShmAkaM madhye yaH prAdhAnyaM vA nChati sa yuShmAkaM sevako bhaviShyati,
Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44 yuShmAkaM yo mahAn bhavitumichChati sa sarvveShAM ki Nkaro bhaviShyati|
A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45 yato manuShyaputraH sevyo bhavituM nAgataH sevAM karttAM tathAnekeShAM paritrANasya mUlyarUpasvaprANaM dAtu nchAgataH|
Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46 atha te yirIhonagaraM prAptAstasmAt shiShyai rlokaishcha saha yIsho rgamanakAle TImayasya putro barTImayanAmA andhastanmArgapArshve bhikShArtham upaviShTaH|
Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
47 sa nAsaratIyasya yIshorAgamanavArttAM prApya prochai rvaktumArebhe, he yIsho dAyUdaH santAna mAM dayasva|
A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48 tatoneke lokA maunIbhaveti taM tarjayAmAsuH, kintu sa punaradhikamuchchai rjagAda, he yIsho dAyUdaH santAna mAM dayasva|
I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
49 tadA yIshuH sthitvA tamAhvAtuM samAdidesha, tato lokAstamandhamAhUya babhAShire, he nara, sthiro bhava, uttiShTha, sa tvAmAhvayati|
Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
50 tadA sa uttarIyavastraM nikShipya protthAya yIshoH samIpaM gataH|
On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51 tato yIshustamavadat tvayA kiM prArthyate? tubhyamahaM kiM kariShyAmI? tadA sondhastamuvAcha, he guro madIyA dR^iShTirbhavet|
I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
52 tato yIshustamuvAcha yAhi tava vishvAsastvAM svasthamakArShIt, tasmAt tatkShaNaM sa dR^iShTiM prApya pathA yIshoH pashchAd yayau|
Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
