Hebreus 12
1 Portanto nós tambem, pois que estamos rodeados de uma tão grande nuvem de testemunhas, deixemos toda a carga, e o peccado que tão commodamente nos rodeia, e corramos com paciencia a carreira que nos está proposta:
To je ten velký zástup těch, kteří osvědčili svou víru. Odložme proto všechno, co nás tíží a zdržuje, i hřích, ve kterém můžeme snadno uvíznout, a vytrvale pospíchejme k cíli.
2 Olhando para Jesus, auctor e consummador da fé, o qual pelo gozo que lhe estava proposto supportou a cruz, desprezando a affronta, e assentou-se á dextra do throno de Deus.
Dívejme se přitom na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry, který se nebál hanby, opustil nebeskou radost, byl popraven a ujal se s Bohem vlády.
3 Considerae pois aquelle que contra si mesmo supportou tal contradicção dos peccadores, para que não enfraqueçaes, desfallecendo em vossos animos.
Uvažte, s jakým odporem ze strany hříšníků se setkal a jak trpělivě jej nesl. Neochabujte tedy a neklesejte na mysli.
4 Ainda não resististes até ao sangue, combatendo contra o peccado.
Zatím jste v zápase proti hříchu neprolili svou krev.
5 E já vos esquecestes da exhortação que, como a filhos, discorre comvosco: Filho meu, não desprezes a correcção do Senhor, e não desmaies quando por elle fores reprehendido;
Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny? „Neber, můj synu, na lehkou váhu, když tě Pán kárá. Neklesej na mysli, když tě napomíná.
6 Porque o Senhor corrige ao que ama, e açoita a qualquer que recebe por filho.
Koho Pán miluje, toho kárá. A trestá každého, koho přijímá za syna.“
7 Se supportaes a correcção, Deus vos trata como a filhos; porque, que filho ha a quem o pae não corrija?
Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
8 Mas, se estaes sem disciplina, da qual todos são feitos participantes, logo sois bastardos, e não filhos.
Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
9 Tambem, na verdade, tivemos nossos paes, segundo a carne, para nos corrigir, e os reverenciámos: não nos sujeitaremos muito mais ao Pae dos espiritos, para vivermos?
Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme tedy být mnohem více poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
10 Porque aquelles, na verdade, por um pouco de tempo, nos corrigiam como bem lhes parecia; porém este, para nosso proveito, para sermos participantes da sua sanctidade.
A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
11 E, na verdade, toda a correcção, ao presente, não parece ser causa de gozo, senão de tristeza, mas depois produz um fructo pacifico de justiça aos exercitados por ella
Přísná výchova nám nikdy nebývá po chuti a vyvolává v nás odpor. Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm, kdo jí prošli.
12 Portanto tornae a levantar as mãos cançadas, e os joelhos desconjuntados,
Posilněte proto své zemdlené ruce a podlomená kolena
13 E fazei rectas veredas para os vossos pés, para que o que manqueja se não desvie inteiramente, antes seja sarado.
a vykročte jistým krokem, aby to, co kulhá, nezchromlo docela, ale naopak se uzdravilo.
14 Segui a paz com todos, e a sanctificação, sem a qual ninguem verá o Senhor:
Snažte se žít se všemi v míru a zasvěcujte se Pánu – jinak nevejdete v jeho slávu.
15 Attendendo a que ninguem se prive da graça de Deus, a que nenhuma raiz de amargura, brotando, vos perturbe, e por ella muitos se contaminem.
Nevymykejte se svým otálením působení Boží milosti, aby se mezi vámi nezakořenila nějaká hořkost, která by se pro ostatní stala zdrojem nákazy a nesnází.
16 Que ninguem seja fornicario, ou profano, como Esaú, que por um manjar vendeu o seu direito de primogenitura.
Ať nikdo není nevěrný nebo lehkomyslný jako Ezau, který se vzdal práv prvorozeného za trochu jídla. Pak by byl rád dosáhl zvratu, ale na věci se už ani slzami nedalo nic změnit.
17 Porque bem sabeis que, querendo ainda depois herdar a benção, foi rejeitado, porque não achou logar de arrependimento, ainda que com lagrimas o buscou.
18 Porque não chegastes ao monte que se não podia tocar, e ao fogo incendido, e á escuridão, e ás trevas, e á tempestade,
Izraelci přistoupili k hmatatelné hoře Sínaji, obklopené plameny, mračny, temnotou a vichřicí,
19 E ao sonido da trombeta, e á voz das palavras, a qual os que a ouviram pediram que se lhes não fallasse mais;
kde se za zvukem polnice ozýval Boží hlas.
20 Porque não podiam supportar o que se lhes mandava: se até uma besta tocar o monte, será apedrejada ou passada com uma frecha.
Bůh požadoval usmrcení i každého zvířete, které by se přiblížilo k hoře.
21 E tão terrivel era a visão, que Moysés disse: Estou todo assombrado, e tremendo.
Účinek tohoto projevu byl tak mocný, že sami Izraelci prosili o ukončení Boží řeči. Dokonce Mojžíš prohlásil: „Třesu se hrůzou a děsem.“
22 Mas chegastes ao monte de Sião, e á cidade do Deus vivo, á Jerusalem celestial, e aos muitos milhares de anjos;
Vy jste však přistoupili k duchovní hoře – Sijónu, k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, k nesčetným zástupům andělů,
23 Á assembléa geral e egreja dos primogenitos, que estão inscriptos nos céus, e a Deus, o juiz de todos, e aos espiritos dos justos aperfeiçoados
k církvi těch, kteří jsou zapsáni v nebi, k Bohu – Soudci všech a všeho, k zesnulým věřícím, kteří již dosáhli cíle dokonalosti,
24 E a Jesus, o Mediador do Novo Testamento, e ao sangue da aspersão, que falla melhores coisas do que o de Abel.
k Ježíši – prostředníku nové smlouvy a k jeho krvi, která naši vinu smazává, místo aby volala o pomstu jako krev Ábelova.
25 Vêde que não rejeiteis ao que falla; porque, se não escaparam aquelles que rejeitaram ao que na terra dava respostas divinas, muito menos escaparemos nós, se nos desviarmos d'aquelle que é dos céus
Hleďte, ať neodmítáte toho, kdo mluví. Jestliže Izraelci neunikli trestu, když vypověděli poslušnost pozemskému poslu Mojžíšovi, jakému nebezpečí bychom se vystavovali my, kdybychom se odvraceli od posla nebeského.
26 A voz do qual moveu então a terra, porém agora annunciou, dizendo: Ainda uma vez commoverei, não só a terra, senão tambem o céu.
Jeho hlas kdysi otřásl zemí a nyní ohlašuje: „Ještě jednou zatřesu nejen zemí, ale i nebem.“
27 E esta palavra: Ainda uma vez, mostra a mudança das coisas moveis, couo coisas feitas, para que as immoveis permaneçam.
Výrazem „ještě jednou“, dává najevo, že prověří všechno, co nemá pevné základy, takže zůstane jen to, co je neochvějné.
28 Pelo que, recebendo o reino immovel, retenhamos a graça, pela qual sirvamos a Deus agradavelmente com reverencia e piedade;
Obdrželi jsme nezničitelné království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a uctivostí.
29 Porque o nosso Deus é um fogo consumidor.
Neboť náš Bůh je „oheň stravující“.
