Marka 14
1 Ie henane zay, roe andro taolo’ i Fihelañey naho i Sabadidake-Mofo-po-Dalivaiy, le nipay ty hitsepake Iesoà am-pamañahiañe o mpisorom-beio naho o mpanoki-dilio hañoho-doza ama’e.
Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
2 Fe hoe iereo: Tsy amy sabadidakey, kera hikoràke i màroy.
Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
3 Ie te Betania añ’anjomba’ i Simona angamae ao, nidegañe am-pandambaña eo, le niheo mb’ama’e mb’eo ty rakemba ninday rame saro-bily am-pitavonañe sinihara; nipoñafe’e i fitavonañey vaho nadoa’e añambone’e eo.
A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
4 Fe hoe ty nifamondromondroa’ ty ila’e: Akore ty fiànton-drano-mañitse toy?
I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
5 Ie mete ho naletake denaria telon-jato vaho natolotse amo rarakeo. Le nendaha’ iareo i ampelay.
Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
6 Aa hoe t’Iesoà tama’e: Adono, inoñe ty anirika’ areo aze? Ie nañasoa ahy.
Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
7 Fa mitraoke ama’ areo nainai’e o rarakeo vaho mete hasoàñe ndra mbia mbia tea’ areo, fe tsy ho nainai’e ama’ areo iraho.
Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
8 Nanoe’e ze taka’e; nihosora’e aolo’ i leveñey ty sandriko.
Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
9 Eka! to t’itaroñako te ndra aia aia an-tane atoy ro italiliañe ty talili-soa toy, le ho talilieñe ka i nanoe’ i rakembaiy ho fitiahiañe aze.
Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
10 Niavotse mb’amo mpisorom-beio mb’eo amy zao t’i Jodasy, mpiamy folo ro’amby rey, hamotera’e aze.
Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
11 Niehake iereo te nahajanjiñe, naho nampitamae’ iareo drala. Aa le namototse nipay ty hamotera’e aze re.
Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
12 Ie ami’ty andro valoha’ i Mofo-po-dalivaiy, ie nisoroña’ o mpiama’eo i Fihelañey le hoe ty ontane’ iareo ama’e: Aia ty tea’o handenà’ay hañalankañe ty hikama’o i Fihelañey?
Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
13 Aa le nirahe’e ty roe amo mpiama’eo ami’ty hoe: Miziliha an-drova ao, le hifanampea’ ty lahilahy milolohe sihoan-drano: oriho.
I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
14 Le ndra aia’ aia imoaha’ey, misaontsia amy tompon’ anjombay, ty hoe: Hoe t’i Talè: Aia ty trañon’ ambahiny hitraofako fikama i Fihelañey amo mpiamakoo?
A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
15 Le hitoroa’e traño bey reke-bara nihajarieñe, le fa veka’e am-batsa ao, halankaño ao ty antika.
A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
16 Aa le niavotse o mpiama’eo, nimb’an-drova mb’eo, le nizoe’ iereo hambañe amy nitalilia’ey, vaho hinajari’ iareo i Fihelañey.
I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
17 Ie hariva le nizilike ao mindre amy folo ro’amby rey.
Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
18 Aa ie nidegañe eo nikama, le hoe t’Iesoà: Eka! to t’itaroñako te hifotetse ahy ty raike ama’ areo, ty mitrao-pikama amako.
A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
19 Le nangoae iereo nifandimbe nanao ty hoe ama’e: Izaho hao? naho ty raike: Izaho hao?
A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
20 Tinoi’e ty hoe: Raike amy folo ro’ ambiy. I miharo mandò am-pingakoy.
On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
21 Toe hienga amy pinatetse ty ama’ey i Ana’ Ondatiy; fe hankàñe ami’t’indaty mifotetse amy Ana’ Ondatiy! Hàmake te tsy nasamake indatiy!
Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
22 Naho nikama iereo le nandrambe mofo re naho nitatae’e, naho nifolahe’e vaho nazotso’e ami’ty hoe: Intoy, sandriko toy.
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
23 Ie nandrambe i fitoviy le nañandriañe naho nazotso’e vaho songa nikama ama’e,
A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
24 vaho nanoa’e ty hoe: Intoy ty lioko amy fañinay, ze adobañe ho ami’ty maro.
I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
25 Eka! to t’itaroñako te, tsy hinoñe ty voka’ o vaheo ka iraho ampara’ ty andro hinomako aze vao am-Pifehean’ Añahare ao.
Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
26 Ie nitakasy sabo raike le niavotse mb’am-bohits’ Oliva mb’eo.
A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
27 Hoe t’Iesoà tam’iereo: Hene hitsikapy nahareo te hariva; hoe ty pinatetse: Ho zevoñeko ty mpiarake, le hivarakaike o añondrio.
Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
28 Izaho fa nivañon-ko veloñe, le hiaoloako nahareo mb’e Galilia añe.
Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
29 Hoe t’i Petera tama’e: Ndra te fonga hitsikapy, tsy izaho!
Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
30 Le hoe t’Iesoà tama’e: Eka! to t’itaroñako, t’ie anito haleñe, aolo’ i kekeon’ akoholahy faha-roey, ro hitety ahy in-telo.
Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
31 Fe nindrai’e ty hoe: Ndra te itraofako havilasy tsy hitety Azo. Le fonga nanao i hoe zay.
On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
32 Nandoake an-toetse atao Getsemone ao iereo, le hoe re amo mpiama’eo: Miambesara etoañe, fa hihalaly iraho.
I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
33 Le nampindreze’e ama’e t’i Petera naho Iakobe naho i Jaona, naho niorotse nangovin-dre vaho nalovilovy;
A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
34 le hoe re tam’ iereo: Loho ore ty fiaiko, hoe te hikenkañe; eo hey, mijilova.
I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
35 Nivike re naho nitoke an-tane eo, le nihalaly te, naho nimete ho narirañe ama’e i oray.
A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
36 Hoe re: O Aba Rae, kila mete ama’o; ehe ahankaño amako ty fitovy toy; fe tsy ty satriko, fa o satri’oo.
I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
37 Nimb’eo re, le zoe’e nirotse iereo, vaho hoe re amy Petera: O Simona, miroro v’iheo? Tsy nahatan-droro ora raike hao?
I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
38 Mijilova naho mihalalia, tsy mone hijoñe am-panjiziañe ao. Toe veka’e ty arofo, fe maifoifo ty nofotse.
Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
39 Nisitake indraike re, nihalaly, naho nahere’e i tsaray.
A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
40 Ie nibalike nizoe’e nidefoke eo iereo (amy te nigibeñe o fihaino’eo), le tsy nahatoiñe aze.
A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
41 Nimb’eo fañintelo’e re, le nanoa’e ty hoe: Miròta hey, mitofà; soa izay, fa tendreke i oray; ingo fa nifotereñe am-pità’ o mpanan-kakeoo i Ana’ Ondatiy.
I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
42 Miongaha, antao; hehe fa eo ty mifotetse ahy.
Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
43 Ie mbe nisaontsy, pok’eo t’i Jodasy, mpiamy folo ro’amby rey, nindre ami’ty firimboñañe boak’amo mpisorom-beio naho o mpanoki-dilio vaho o roandriañeo ninday fibara naho kobaiñe.
A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
44 Ie amy zao, fa tinolo’ i mifotetse azey am’iareo ty famantarañe, ty hoe: Ty ondrofako, ro ie, Tsepaho, le tantalio mb’eo am-pañambeñe.
Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
45 Aa ie pok’eo, ro nimb’ama’e mb’eo, nanao ty hoe: O Raby, Talè! le norofa’e.
A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
46 Nipao-pitàñe ama’e iereo, le namahots’ aze.
Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
47 Napontsoa’ ty raike amo nijohanjohañeo ty fibara’e le binira’e ty mpitoro’ i talèm-pisoroñey, nañitsike i ravembia’ey.
Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
48 Le hoe t’Iesoà tam’ iereo: Niakatse mb’etoa hoe mañoridañe mpikizo hao nahareo minday fibara naho kobaiñe hitsepake ahy?
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
49 Boak’ andro iraho ro tama’ areo añ’ Anjomban’ Añahare ao nañoke, fa tsy nitsepahe’ areo; fe tsy mahay tsy ho heneke o Sokitse Masiñeo.
Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
50 Nienga aze iereo, vaho nibioñe.
Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
51 Mpanonjohy aze ty ajalahy nisikin-damba-leny nanaroñe i haboridaña’ey, fe tsinepa’ o ajalahio,
Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
52 f’ie nipolititse amy siki’ey, nirimatse añe am-pihaloa’e.
On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
53 Kinororo’ iereo mb’amy talèm-pisoroñey mb’eo t’Iesoà; le hene nifanontoñe ao o mpisorom-beio naho o roandriañeo vaho o mpanoki-dilio.
I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
54 Norihe’ i Petera ey re mb’ an-kiririsam-pisorom-bey ao, le nitrao-piambesatse amo mpitoroñe namindro añ’afoo.
Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
55 Nimanea’ o mpisorom-beio naho o mpivory iabio pay ty mpitaroñe hahaseseke Iesoà, hañohofan-doza ama’e—fe tsy nahaisake.
Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
56 Maro ty nanao kitomboke aze f’ie tsy niharo-sisý.
Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
57 Le teo ty niongake nanao kipetake aze ami’ty hoe:
Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
58 Tsinano’ay ty asa’e ty hoe: Ho rotsaheko ty kivoho rinafi-pitàñe toy, le harafiko añate’ ty telo andro ty tsy nanoem-pitàñe.
My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
59 Ie amy zay, tsy niharo saontsy avao iereo.
Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
60 Aa le niongake añivo eo i talèm-pisoroñey nañontane Iesoà ty hoe: Akore te Ihe tsy manoiñe o anisìa’ iretoañeo?
Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
61 Nianjin-dre, tsy nanoiñe. Nañontanea’ i talèm-pisoroñey indraike ami’ty hoe: Ihe hao i Norizañey, ty Ana’ i Rengèñey?
Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
62 Hoe t’Iesoà: Ie iraho, le ho isa’ areo miambesatse am-pitàn-kavanan-kaozarañe ey i Ana’ Ondatiy, mitotsake amo rahon-dikerañeo.
A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
63 Rinia’ i talèm-pisoroñey o saro’eo le nanao ty hoe: Inoñe ty mbe ipaian-tika valolombeloñe?
Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
64 Fa jinanji’ areo i teratera’ey; akore arè? Le songa namira-vava t’ie mañeva ho vonoeñe,
Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
65 vaho nandrora’ ty ila’e, le nitakonañe ty lahara’e naho nikomondroeñe, naho nanoeñe ty hoe: Mitokia! le rinambe’ o mpigaritseo vaho rinarateha’iareo.
I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
66 Ie tan-kiririsa ambane ey t’i Petera, le nimb’eo ty raike amo ampela mpitoro’ i talèm-pisoroñeio,
A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
67 le nahatrea i Petera namindro; hinente’e vaho nanoe’e ty hoe: Toe nimpiamy Iesoà nte Nazareta ka irehe.
A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
68 Fe hoe ty lie’e: Alike amako izay, tsy apotako o enta’o zao, le niakatse mb’an-davaranga mb’eo vaho inay ty kekeon-akoholahiy.
Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
69 Ie niisa’ i mpitoroñ’ ampelay, le hoe re am’ondaty nijohanjohañeo: Toe mpiama’ iareo itìañe.
Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
70 Fe nandiera’e. Tsi-paepae’ izay, nanao ty hoe amy Petera o nizorazorao: Mpiam’ iareo vata’e n’iheo fa nte-Galilia.
A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
71 Fe ndra nifàtse naho nifànta t’i Petera ami’ty hoe: Amoeako ze ondaty saontsie’ areo zao.
On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
72 Inay ty kekeo faharoe; le nitiahi’ i Petera i nisaontsia’ Iesoà ty hoe: Aolo’ te mikekeo fañindroe’e i akoholahiy, le hitety ahy in-telo irehe; nitsakorea’e vaho nangoihoy ty rovetse.
A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
