Psalmi 73
1 Asafa dziesma. Tiešām, Dievs ir Israēla labums, tiem, kam sirdis ir šķīstas.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Bet gandrīz es būtu paklupis ar savām kājām, mani soļi tik (tikko) neslīdēja.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Jo man bija dusmas par lielīgiem, kad es redzēju, ka bezdievīgiem tik labi klājās.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Jo vārgšanas tiem nav līdz nāvei, un tie resni nobarojušies.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Tie nav bēdās kā citi ļaudis, un netop mocīti kā citi cilvēki.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Tādēļ ar lepnību tie izrotājās un ar blēdību tie apģērbjas kā ar skaistām drēbēm.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 No taukiem spīd viņu acs, viņu sirdsdomās plūst pāri.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Tie zobo, runā nikni no varas darba, tie lielās pārlieku.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Tie paceļas ar savu muti līdz debesīm, un viņu mēle šaujās pa zemes virsu.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Tādēļ ļaudis piemetās tiem klāt, un tiem rodas ūdens papilnam,
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Un tie saka: kā Dievs zinās? Un vai tas Visuaugstais ir zinātājs?
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Redzi, tādi ir tie bezdievīgie, un tomēr tiem arvien labi klājās pasaulē, un tie vairo savu bagātību.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Tiešām, velti es esmu šķīstījis savu sirdi un mazgājis savas rokas nenoziedzībā,
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 Un biju mocīts cauru dienu, un sods bija man klāt ik rītu.
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Tomēr ja es sacītu: es runāšu tāpat kā viņi, redz, ar to es apgrēkotos pie Tavu bērnu draudzes.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Tāpēc es domāju, ka es to varētu saprast, bet tas bija visai grūti priekš manām acīm,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Tiekams es gāju Dieva svētumā un ņēmu vērā, kas viņiem pēcgalā notiek.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Tiešām, tu tos vedi uz slidenām vietām un tos nogāzi, ka tie iet postā.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Kā viņi tik piepeši iet bojā! Tie iznīkst un iet bojā ar briesmām.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Tā kā sapnis zūd, kad uzmostas, tā tev, Kungs, ceļoties viņi nebūs nekas.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Kad rūgta taptu man sirds un riebtu man īkstis,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 Tad es būtu neprātīgs un nezinātu nekā; es būtu kā lops Tavā priekšā.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Bet pie Tevis es palieku vienmēr; Tu mani turi pie manas labās rokas.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Tu mani vadīsi pēc Sava padoma, un pēc mani uzņemsi godā.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Kad Tu esi mans, tad man nevajag ne debess, ne zemes.
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Jebšu man arī mirtu miesa un sirds, taču Tu, Dievs esi manas sirds patvērums un mana daļa mūžīgi.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Jo redzi, kas tālu no Tevis, tie ies bojā; Tu izdeldē visus, kas no Tevis atkāpjas.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Bet man tas ir prieks, tuvu būt pie Dieva, ka es savu cerību lieku uz To Kungu Dievu, ka es izteicu visus Tavus darbus.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
