Lucam 1
1 Quoniam quidem multi conati sunt ordinare narrationem, quae in nobis completae sunt, rerum:
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2 sicut tradiderunt nobis, qui ab initio ipsi viderunt, et ministri fuerunt sermonis:
Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3 visum est et mihi, assecuto omnia a principio diligenter, ex ordine tibi scribere, optime Theophile,
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4 ut cognoscas eorum verborum, de quibus eruditus es, veritatem.
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 Fuit in diebus Herodis, regis Iudaeae, sacerdos quidam nomine Zacharias de vice Abia, et uxor illius de filiabus Aaron, et nomen eius Elisabeth.
Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 Erant autem iusti ambo ante Deum, incedentes in omnibus mandatis, et iustificationibus Domini sine querela,
Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7 et non erat illis filius eo quod esset Elisabeth sterilis, et ambo processissent in diebus suis.
A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 Factum est autem, cum sacerdotio fungeretur Zacharias in ordine vicis suae ante Deum,
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 secundum consuetudinem sacerdotii, sorte exiit ut incensum poneret, ingressus in templum Domini:
Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 et omnis multitudo populi erat orans foris hora incensi.
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 Apparuit autem illi Angelus Domini, stans a dextris altaris incensi.
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 Et Zacharias turbatus est videns, et timor irruit super eum.
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 Ait autem ad illum Angelus: Ne timeas Zacharia, quoniam exaudita est deprecatio tua: uxor tua Elisabeth pariet tibi filium, et vocabis nomen eius Ioannem:
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 et erit gaudium tibi, et exultatio, et multi in nativitate eius gaudebunt:
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15 erit enim magnus coram Domino: vinum, et siceram non bibet, et Spiritu sancto replebitur adhuc ex utero matris suae:
Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 et multos filiorum Israel convertet ad Dominum Deum ipsorum:
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 et ipse praecedet ante illum in spiritu, et virtute Eliae: ut convertat corda patrum in filios, et incredulos ad prudentiam iustorum, parare Domino plebem perfectam.
Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18 Et dixit Zacharias ad Angelum: Unde hoc sciam? ego enim sum senex, et uxor mea processit in diebus suis.
I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 Et respondens Angelus dixit ei: Ego sum Gabriel, qui asto ante Deum: et missus sum loqui ad te, et haec tibi evangelizare.
Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 Et ecce eris tacens, et non poteris loqui usque in diem, quo haec fiant, pro eo quod non credidisti verbis meis, quae implebuntur in tempore suo.
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 Et erat plebs expectans Zachariam: et mirabantur quod tardaret ipse in templo.
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 Egressus autem non poterat loqui ad illos, et cognoverunt quod visionem vidisset in templo. Et ipse erat innuens illis, et permansit mutus.
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 Et factum est, ut impleti sunt dies officii eius abiit in domum suam:
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 post hos autem dies concepit Elisabeth uxor eius, et occultabat se mensibus quinque, dicens:
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 Quia sic fecit mihi Dominus in diebus, quibus respexit auferre opprobrium meum inter homines.
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 In mense autem sexto, missus est Angelus Gabriel a Deo in civitatem Galilaeae, cui nomen Nazareth,
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 ad Virginem desponsatam viro, cui nomen erat Ioseph, de domo David, et nomen virginis Maria.
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 Et ingressus Angelus ad eam dixit: Ave gratia plena: Dominus tecum: Benedicta tu in mulieribus.
I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 Quae cum audisset, turbata est in sermone eius, et cogitabat qualis esset ista salutatio.
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 Et ait Angelus ei: Ne timeas Maria, invenisti enim gratiam apud Deum.
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 ecce concipies in utero, et paries filium, et vocabis nomen eius IESUM.
A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 hic erit magnus, et Filius Altissimi vocabitur, et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius:
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. (aiōn g165)
34 Dixit autem Maria ad Angelum: Quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco?
I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 Et respondens Angelus dixit ei: Spiritus sanctus superveniet in te, et virtus Altissimi obumbrabit tibi. Ideoque et quod nascetur ex te Sanctum, vocabitur Filius Dei.
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 Et ecce Elisabeth cognata tua, et ipsa concepit filium in senectute sua: et hic mensis sextus est illi, quae vocatur sterilis:
A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 quia non erit impossibile apud Deum omne verbum.
Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38 Dixit autem Maria: Ecce ancilla Domini, fiat mihi secundum verbum tuum. Et discessit ab illa Angelus.
I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 Exurgens autem Maria in diebus illis abiit in montana cum festinatione, in civitatem Iuda:
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 Et intravit in domum Zachariae, et salutavit Elisabeth.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 Et factum est, ut audivit salutationem Mariae Elisabeth, exultavit infans in utero eius: et repleta est Spiritu sancto Elisabeth:
I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 et exclamavit voce magna, et dixit: Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui.
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 Et unde hoc mihi ut veniat mater Domini mei ad me?
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 Ecce enim ut facta est vox salutationis tuae in auribus meis, exultavit in gaudio infans in utero meo.
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 et beata, quae credidisti, quoniam perficientur ea, quae dicta sunt tibi a Domino.
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 Et ait Maria: Magnificat anima mea Dominum:
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 et exultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48 Quia respexit humilitatem ancillae suae: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes.
Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Quia fecit mihi magna qui potens est: et sanctum nomen eius.
Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum.
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Fecit potentiam in brachio suo: dispersit superbos mente cordis sui.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Deposuit potentes de sede, et exaltavit humiles.
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 Esurientes implevit bonis: et divites dimisit inanes.
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiae suae.
Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. (aiōn g165)
56 Mansit autem Maria cum illa quasi mensibus tribus: et reversa est in domum suam.
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57 Elisabeth autem impletum est tempus pariendi, et peperit filium.
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58 Et audierunt vicini, et cognati eius quia magnificavit Dominus misericordiam suam cum illa, et congratulabantur ei.
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 Et factum est in die octavo, venerunt circumcidere puerum, et vocabant eum nomine patris sui Zachariam.
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 Et respondens mater eius, dixit: Nequaquam, sed vocabitur Ioannes.
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 Et dixerunt ad illam: Quia nemo est in cognatione tua, qui vocetur hoc nomine.
I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 Innuebant autem patri eius, quem vellet vocari eum.
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 Et postulans pugillarem scripsit, dicens: Ioannes est nomen eius. Et mirati sunt universi.
A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 Apertum est autem illico os eius, et lingua eius, et loquebatur benedicens Deum.
A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 Et factus est timor super omnes vicinos eorum: et super omnia montana Iudaeae divulgabantur omnia verba haec:
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 et posuerunt omnes, qui audierant in corde suo, dicentes: Quis, putas, puer iste erit? Etenim manus Domini erat cum illo.
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 Et Zacharias pater eius repletus est Spiritu sancto: et prophetavit, dicens:
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68 Benedictus Dominus Deus Israel, quia visitavit, et fecit redemptionem plebis suae:
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69 Et erexit cornu salutis nobis: in domo David pueri sui.
A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, (aiōn g165)
71 Salutem ex inimicis nostris, et de manu omnium, qui oderunt nos:
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 Ad faciendam misericordiam cum patribus nostris: et memorari testamenti sui sancti.
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 Iusiurandum, quod iuravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis:
Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74 Ut sine timore, de manu inimicorum nostrorum liberati, serviamus illi.
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 In sanctitate, et iustitia coram ipso, omnibus diebus nostris.
V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76 Et tu puer, propheta Altissimi vocaberis: praeibis enim ante faciem Domini parare vias eius:
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 Ad dandam scientiam salutis plebi eius: in remissionem peccatorum eorum:
Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 Per viscera misericordiae Dei nostri: in quibus visitavit nos, oriens ex alto:
Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 Illuminare his, qui in tenebris, et in umbra mortis sedent: ad dirigendos pedes nostros in viam pacis.
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 Puer autem crescebat, et confortabatur spiritu: et erat in desertis usque in diem ostensionis suae ad Israel.
Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
