Proverbiorum 9
1 [Sapientia ædificavit sibi domum: excidit columnas septem.
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2 Immolavit victimas suas, miscuit vinum, et proposuit mensam suam.
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3 Misit ancillas suas ut vocarent ad arcem et ad mœnia civitatis.
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4 Si quis est parvulus, veniat ad me. Et insipientibus locuta est:
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5 Venite, comedite panem meum, et bibite vinum quod miscui vobis.
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Relinquite infantiam, et vivite, et ambulate per vias prudentiæ.]
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 [Qui erudit derisorem, ipse injuriam sibi facit, et qui arguit impium, sibi maculam generat.
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8 Noli arguere derisorem, ne oderit te: argue sapientem, et diliget te.
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9 Da sapienti occasionem, et addetur ei sapientia; doce justum, et festinabit accipere.
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10 Principium sapientiæ timor Domini, et scientia sanctorum prudentia.
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11 Per me enim multiplicabuntur dies tui, et addentur tibi anni vitæ.
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12 Si sapiens fueris, tibimetipsi eris; si autem illusor, solus portabis malum.]
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 [Mulier stulta et clamosa, plenaque illecebris, et nihil omnino sciens,
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 sedit in foribus domus suæ, super sellam in excelso urbis loco,
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15 ut vocaret transeuntes per viam, et pergentes itinere suo:
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16 Qui est parvulus declinet ad me. Et vecordi locuta est:
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17 Aquæ furtivæ dulciores sunt, et panis absconditus suavior.
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
