Proverbiorum 8
1 [Numquid non sapientia clamitat, et prudentia dat vocem suam?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 In summis excelsisque verticibus supra viam, in mediis semitis stans,
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 juxta portas civitatis, in ipsis foribus loquitur, dicens:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 O viri, ad vos clamito, et vox mea ad filios hominum.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Intelligite, parvuli, astutiam, et insipientes, animadvertite.
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Audite, quoniam de rebus magnis locutura sum, et aperientur labia mea ut recta prædicent.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Veritatem meditabitur guttur meum, et labia mea detestabuntur impium.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Justi sunt omnes sermones mei: non est in eis pravum quid, neque perversum;
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 recti sunt intelligentibus, et æqui invenientibus scientiam.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Accipite disciplinam meam, et non pecuniam; doctrinam magis quam aurum eligite:
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 melior est enim sapientia cunctis pretiosissimis, et omne desiderabile ei non potest comparari.]
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 [Ego sapientia, habito in consilio, et eruditis intersum cogitationibus.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Timor Domini odit malum: arrogantiam, et superbiam, et viam pravam, et os bilingue, detestor.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Meum est consilium et æquitas; mea est prudentia, mea est fortitudo.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Per me reges regnant, et legum conditores justa decernunt;
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 per me principes imperant, et potentes decernunt justitiam.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Ego diligentes me diligo, et qui mane vigilant ad me, invenient me.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Mecum sunt divitiæ et gloria, opes superbæ et justitia.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Melior est enim fructus meus auro et lapide pretioso, et genimina me argento electo.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 In viis justitiæ ambulo, in medio semitarum judicii:
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 ut ditem diligentes me, et thesauros eorum repleam.]
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 [Dominus possedit me in initio viarum suarum antequam quidquam faceret a principio.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Ab æterno ordinata sum, et ex antiquis antequam terra fieret.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Nondum erant abyssi, et ego jam concepta eram: necdum fontes aquarum eruperant,
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 necdum montes gravi mole constiterant: ante colles ego parturiebar.
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Adhuc terram non fecerat, et flumina, et cardines orbis terræ.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Quando præparabat cælos, aderam; quando certa lege et gyro vallabat abyssos;
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 quando æthera firmabat sursum, et librabat fontes aquarum;
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 quando circumdabat mari terminum suum, et legem ponebat aquis, ne transirent fines suos; quando appendebat fundamenta terræ:
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 cum eo eram, cuncta componens. Et delectabar per singulos dies, ludens coram eo omni tempore,
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 ludens in orbe terrarum; et deliciæ meæ esse cum filiis hominum.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Nunc ergo, filii, audite me: beati qui custodiunt vias meas.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Audite disciplinam, et estote sapientes, et nolite abjicere eam.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Beatus homo qui audit me, et qui vigilat ad fores meas quotidie, et observat ad postes ostii mei.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Qui me invenerit, inveniet vitam, et hauriet salutem a Domino.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Qui autem in me peccaverit, lædet animam suam; omnes qui me oderunt diligunt mortem.]
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
