< ئەیوب 29 >

ئەیوب سەرلەنوێ دەستی بە قسە کردەوە و گوتی: 1
Job retomou a sua parábola, e disse,
«خۆزگەم بە مانگەکانی ڕابردوو، بەو ڕۆژانەی کە خودا منی پاراست، 2
“Oh, que eu era como nos meses de antigüidade, como nos dias em que Deus cuidava de mim;
کاتێک چراکەی خۆی لە سەرم هەڵکرد و بە ڕووناکی ئەو بەناو تاریکیدا دەڕۆیشتم! 3
quando sua lâmpada brilhou em minha cabeça, e por sua luz eu caminhei através da escuridão,
خۆزگە بەو ڕۆژانەی کە لە هەڕەتی هێز و توانادا بووم، هاوڕێیەتییە گیانی بەگیانییەکەم لەگەڵ خودا چادرەکەی منی بەرەکەتدار کردبوو، 4
como eu estava no meu auge, quando a amizade de Deus estava em minha tenda,
خودای هەرە بەتوانا هێشتا لەگەڵم بوو و منداڵەکانیشم لە چواردەورم بوون، 5
when o Todo-Poderoso ainda estava comigo, e meus filhos estavam ao meu redor,
کاتێک پێیەکانم بە شیر دەشوشت، تاشەبەردیش جۆگەکانی زەیتی بۆ هەڵدەقوڵاندم. 6
when meus passos foram lavados com manteiga, e as rochas despejaram correntes de óleo para mim,
«کاتێک بۆ لای دەروازەی شارەکە دەچووم و لە گۆڕەپانەکەدا دیوەخانی خۆم ئامادە دەکرد، 7
quando eu saí para o portão da cidade, quando preparei meu assento na rua.
گەنجەکان کە منیان دەبینی خۆیان دەشاردەوە، پیرانیش لەبەرم هەڵدەستان و ڕادەوەستان؛ 8
Os jovens me viram e se esconderam. Os idosos se levantaram e se levantaram.
پیاوە گەورەکان نەیاندەویست قسە بکەن، دەستیان دەخستە سەر دەمی خۆیان؛ 9
Os príncipes se abstiveram de falar, e colocaram sua mão na boca.
پیاوماقوڵان دەنگیان لێ دەبڕا و زمانیان بە مەڵاشوویانەوە دەنووسا. 10
A voz dos nobres foi abafada, e sua língua grudada no céu da boca.
ئەوەی گوێی لێم دەبوو ستایشی دەکردم، ئەو چاوەی کە دەیبینی شایەتی بۆ دەدام، 11
Pois quando o ouvido me ouviu, então ele me abençoou, e quando o olho me viu, ele me elogiou,
چونکە ئەو هەژارانەی کە هاواریان بۆ دەهێنام و ئەو هەتیوانەی کە بێکەس بوون ڕزگارم دەکردن. 12
porque eu entreguei os pobres que choraram, e também os órfãos de pai, que não tinham ninguém que o ajudasse,
ئەوانەی لە سەرەمەرگدا بوون بەرەکەتیان دەدامێ و دڵی بێوەژنم دەهێنایە قریوە. 13
a bênção daquele que estava pronto para perecer veio sobre mim, e eu fiz com que o coração da viúva cantasse de alegria.
ڕاستودروستیم لەبەر دەکرد و دەمپۆشی؛ دادپەروەری کەوا و مێزەرەکەم بوو. 14
I me vestiu de retidão, e me vestiu. Minha justiça era como um manto e um diadema.
دەبووم بە چاو بۆ نابینایان و بە قاچ بۆ شەلان. 15
Eu estava de olho nos cegos, e pés para o coxo.
من بۆ نەداران باوکێک دەبووم و بەرگریم لە کەسێک دەکرد کە پێی ئاشنا نەبووم. 16
Eu era um pai para os necessitados. Pesquisei a causa dele que eu não conhecia.
کەڵبەی ستەمکارم وردوخاش دەکرد و لەنێو ددانەکانی نێچیرم دەڕفاند. 17
Eu quebrei as mandíbulas dos injustos e arrancou a presa de seus dentes.
«جا گوتم:”لەناو لانەکەی خۆم ڕۆح بەدەستەوە دەدەم و وەک لم ڕۆژگارم زۆر دەبێت. 18
Então eu disse: 'Eu vou morrer em minha própria casa', Vou contar meus dias como a areia.
ڕەگم بەرەو ئاوەکان درێژ دەبێتەوە، بە درێژایی شەو شەونم بەسەر چڵەکانمەوە دەبێت. 19
Minha raiz está espalhada pelas águas. O orvalho fica a noite toda na minha filial.
شکۆمەندیم بە هەمیشەیی لەگەڵم دەبێت، کەوانەکەم لە دەستم نوێ دەبێتەوە.“ 20
Minha glória está fresca em mim. Meu arco está renovado em minha mão”.
«گوێیان لە من دەگرت و چاوەڕێیان دەکرد لە کاتی ڕاوێژکردنم گوێیان بۆم شل دەکرد. 21
“Os homens me escutaram, esperaram, e mantive silêncio para meu conselho.
لەدوای قسەکانم هیچیان لە دەم نەدەهاتە دەرەوە؛ قسەکانم دڵۆپەی بەسەریاندا کرد. 22
Depois das minhas palavras, eles não voltaram a falar. Meu discurso caiu sobre eles.
چاوەڕێیان دەکردم وەک چاوەڕێی نمە باران بکەن و دەمیان دەکردەوە وەک بۆ بارانی بەهار. 23
Eles esperaram por mim como pela chuva. Suas bocas bebiam como com a chuva da primavera.
کاتێک لەگەڵیان ڕووخۆش دەبووم، باوەڕیان نەدەکرد؛ کاتێک ڕەزامەندیم پیشان دەدا، چاوەڕێی ئەوەیان نەدەکرد. 24
Eu sorria para eles quando eles não tinham confiança. Eles não rejeitaram a luz do meu rosto.
ڕێگام بۆیان هەڵدەبژارد و وەک سەرۆک دادەنیشتم؛ وەک پاشایەک لەناو سوپا نیشتەجێ دەبووم، وەک ئەوەی دڵنەوایی شیوەنگێڕان دەداتەوە. 25
Eu escolhi seu caminho, e sentei-me como chefe. Eu vivi como um rei no exército, como alguém que conforta as carpideiras.

< ئەیوب 29 >