ヨハネの福音書 3
1 ここにパリサイ人にて名をニコデモといふ人あり、ユダヤ人の宰なり。
Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské.
2 夜イエスの許に來りて言ふ『ラビ、我らは汝の神より來る師なるを知る。神もし偕に在さずば、汝が行ふこれらの徴は誰もなし能はぬなり』
Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním.
3 イエス答へて言ひ給ふ『まことに誠に汝に告ぐ、人あらたに生れずば、神の國を見ること能はず』
Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího.
4 ニコデモ言ふ『人はや老いぬれば、爭で生るる事を得んや、再び母の胎に入りて生るることを得んや』
Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se?
5 イエス答へ給ふ『まことに誠に汝に告ぐ、人は水と靈とによりて生れずば、神の國に入ること能はず、
Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.
6 肉によりて生るる者は肉なり、靈によりて生るる者は靈なり。
Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.
7 なんぢら新に生るべしと我が汝に言ひしを怪しむな。
Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.
8 風は己が好むところに吹く、汝その聲を聞けども、何處より來り何處へ往くを知らず。すべて靈によりて生るる者も斯くのごとし』
Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil.
9 ニコデモ答へて言ふ『いかで斯かる事どものあり得べき』
Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?
10 イエス答へて言ひ給ふ『なんぢはイスラエルの師にして、猶かかる事どもを知らぬか。
Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš?
11 誠にまことに汝に告ぐ、我ら知ることを語り、また見しことを證す、然るに汝らその證を受けず。
Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.
12 われ地のことを言ふに汝ら信ぜずば、天のことを言はんには爭で信ぜんや。
Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte?
13 天より降りし者、即ち人の子の他には、天に昇りしものなし。
A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.
14 モーセ荒野にて蛇を擧げしごとく、人の子もまた必ず擧げらるべし。
A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,
Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. (aiōnios g166)
Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. (aiōnios g166)
17 神その子を世に遣したまへるは、世を審かん爲にあらず、彼によりて世の救はれん爲なり。
Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.
18 彼を信ずる者は審かれず、信ぜぬ者は既に審かれたり。神の獨子の名を信ぜざりしが故なり。
Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19 その審判は是なり。光、世にきたりしに、人その行爲の惡しきによりて、光よりも暗黒を愛したり。
Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.
20 すべて惡を行ふ者は光をにくみて光に來らず、その行爲の責められざらん爲なり。
Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.
21 眞をおこなふ者は光にきたる、その行爲の神によりて行ひたることの顯れん爲なり。
Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.
22 この後イエス、弟子たちとユダヤの地にゆき、其處にともに留りてバプテスマを施し給ふ。
Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil.
23 ヨハネもサリムに近きアイノンにてバプテスマを施しゐたり、其處に水おほくある故なり。人々つどひ來りてバプテスマを受く。
A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli, a křtili se.
24 ヨハネは未だ獄に入れられざりしなり。
Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře.
25 ここにヨハネの弟子たちと一人のユダヤ人との間に、潔につきて論 起りたれば、
Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování.
26 彼らヨハネの許に來りて言ふ『ラビ、視よ、汝とともにヨルダンの彼方にありし者、なんぢが證せし者、バプテスマを施し、人みなその許に往くなり』
I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu.
27 ヨハネ答へて言ふ『人は天より與へられずば、何をも受くること能はず。
Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe.
28 「我はキリストにあらず」唯「その前に遣されたる者なり」と我が言ひしことに就きて證する者は汝らなり。
Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním.
29 新婦をもつ者は新郎なり、新郎の友は、立ちて新郎の聲をきくとき大に喜ぶ、この我が勸喜いま滿ちたり。
Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest.
30 彼は必ず盛になり、我は衰ふべし』
Onť musí růsti, já pak menšiti se.
31 上より來るものは凡ての物の上にあり、地より出づるものは地の者にして、その語ることも地の事なり。天より來るものは凡ての物の上にあり。
Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky jest.
32 彼その見しところ聞きしところを證したまふに、誰もその證を受けず。
A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá.
33 その證を受くる者は、印して神を眞なりとす。
Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest.
34 神の遣し給ひし者は神の言をかたる、神、御靈を賜ひて量りなければなり。
Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v míru dává Bůh Ducha.
35 父は御子を愛し、萬物をその手に委ね給へり。
Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho.
