Giobbe 13
1 Ecco, l'occhio mio ha vedute tutte [queste cose], L'orecchio mio le ha udite, e le ha intese.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Quanto sapete voi, so anch'io; Io non son da men di voi.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 E pure io parlerò all'Onnipotente; Io avrò a grado di venire a ragione con lui.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Ma certo, quant'è a voi, voi siete rappezzatori di menzogna; Voi [siete] medici da nulla tutti quanti.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh! vi taceste pur del tutto, Ciò vi sarebbe [reputato] in saviezza!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Deh! ascoltate la difesa della mia ragione, Ed attendete agli argomenti delle mie labbra.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Convienvisi in favor di Dio parlar perversamente, E per rispetto suo parlar frodolentemente?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Convienvisi aver riguardo alla qualità sua? Convienvisi litigar per Iddio?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 [Sarebbe egli] ben [per voi] ch'egli vi esaminasse? Gabberestelo voi come si gabba un uomo?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Egli del certo vi arguirà, Se di nascosto avete riguardo alla qualità delle persone.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 La sua altezza non vi sgomenterà ella? Lo spavento di lui non vi caderà egli addosso?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 I vostri [detti] memorandi [son] simili a cenere; [Ed] i vostri sublimi [ragionamenti] a mucchi di fango.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Tacetevi, e lasciatemi stare, ed io parlerò; E passimi addosso che che sia.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Perchè mi strappo io la carne co' denti, E [perchè] tengo l'anima mia nella palma della mia mano?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Ecco, uccidami egli pure; sì spererò in lui; Ma tuttavia difenderò le mie vie nel suo cospetto.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Ed egli stesso mi [sarà] in salvazione; Perciocchè l'ipocrita non gli verrà davanti.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Ascoltate attentamente il mio ragionamento; Ed [entrivi] negli orecchi la mia dichiarazione.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Ecco ora, [quando] io avrò esposta per ordine la mia ragione, Io so che sarò trovato giusto.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Chi è colui che voglia litigar meco? Conciossiachè di presente mi tacerò, e spirerò.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Sol non farmi due cose, [Ed] allora io non mi nasconderò dal tuo cospetto.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Allontana la tua mano d'addosso a me, E non mi spaventi il tuo terrore.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 E poi chiama, ed io risponderò; Ovvero, io parlerò, e tu rispondimi.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Quante iniquità e peccati ho io? Mostrami il mio misfatto, e il mio peccato.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Perchè nascondi la tua faccia, E mi reputi tuo nemico?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Stritolerai tu una fronda sospinta? O perseguiterai tu della stoppia secca?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Che tu mi sentenzii a pene amare, E mi faccia eredar l'iniquità della mia fanciullezza!
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 E metta i miei piedi ne' ceppi, E spii tutti i miei sentieri, [E] stampi le tue pedate in su le radici de' miei piedi!
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Onde costui si disfa come del legno intarlato, Come un vestimento roso dalle tignuole.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
