Giobbe 12
1 E GIOBBE rispose, e disse:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Sì, veramente voi [siete tutt]'un popolo, E la sapienza morrà con voi.
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Anch'io ho senno come voi; Io non sono da men di voi; Ed appo cui non [sono] cotali cose?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Io son quell'uomo ch'è schernito dal suo amico; [Ma un tale] invoca Iddio, ed egli gli risponderà; L'uomo giusto ed intiero è schernito.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Colui che sta per isdrucciolare col piè, [E], per estimazione di chi è felice, un tizzone sprezzato.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 I tabernacoli de' ladroni prosperano, E [v'è] ogni sicurtà per quelli che dispettano Iddio, Nelle cui mani egli fa cadere [ciò che desiderano].
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 E in vero, domandane pur le bestie, ed esse tu [l]'insegneranno; E gli uccelli del cielo, ed essi te [lo] dichiareranno;
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Ovvero, ragiona[ne] con la terra, ed essa te [l]'insegnerà; I pesci del mare eziandio te [lo] racconteranno.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Fra tutte queste [creature], Quale [è quella che] non sappia che la mano del Signore fa questo?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 Nella cui mano [è] l'anima d'ogni [uomo] vivente, E lo spirito d'ogni carne umana.
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 L'orecchio non prova egli le parole, Come il palato assapora le vivande?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Ne' vecchi [è] la sapienza, E nella grande età [è] la prudenza.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Appo lui [è] la sapienza e la forza; A lui [appartiene] il consiglio e l'intelligenza.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Ecco, [se] egli ruina, [la cosa] non può esser riedificata; [Se] serra alcuno, non gli può essere aperto.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Ecco, [se] egli rattiene le acque, elle si seccano; E [se] le lascia scorrere, rivoltano la terra sottosopra.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Appo lui [è] forza e ragione; A lui [appartiene] chi erra, e chi fa errare.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Egli ne mena i consiglieri spogliati, E fa impazzare i giudici.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Egli scioglie il legame dei re, E stringe la cinghia sopra i lor [propri] lombi.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Egli ne mena i rettori spogliati, E sovverte i possenti.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Egli toglie la favella agli eloquenti, E leva il senno a' vecchi.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Egli spande lo sprezzo sopra i nobili, E rallenta la cintura de' possenti.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Egli rivela le cose profonde, [traendole] fuor delle tenebre; E mette fuori alla luce l'ombra della morte.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Egli accresce le nazioni, ed [altesì] le distrugge; Egli sparge le genti, ed [altresì] le riduce insieme.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Egli toglie il senno a' capi de' popoli della terra, E li fa andar vagando per luoghi deserti, [ove] non [ha] via alcuna.
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 Vanno a tentone per le tenebre, senza luce alcuna: Ed egli li fa andare errando come un uomo ebbro.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
