Jób 11
1 Felelt a Náamabeli Czófár és mondta:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Szavak bőségére ne legyen felelet, avagy az ajkak emberének legyen igaza?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Fecsegésed férfiakat hallgattasson el? Gúnyolódtál s ne legyen, ki rád pirít?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Azt mondod: Tiszta a tanom, szeplőtlen vagyok szemeid előtt!
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Azonban vajha beszélne az Isten s nyitná fel ajkait veled szemben,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 hogy jelentse meg neked a bölcsesség rejtelmeit mert kétszereset ér valódi tudásra nézve – s tudd meg, hogy elenged neked Isten a bűnödből.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Istent kikutatni eléred-e, avagy a Mindenhatónak végéig elérsz-e?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Hosszabb a földnél mérete és szélesebb a tengernél.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Ha elvonul és bezár és gyűlést tart – ki utasíthatja vissza?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Mert ő ismeri a hamisság embereit, látta a jogtalanságot, pedig nem is ügyel.
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Hisz üres férfi is eszessé válik, s vadszamár vemhe emberré szülemedik.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Ha te irányítod szívedet s feléje terjeszted kezeidet –
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 ha igaztalanság van kezedben távolítsd el, s ne lakoztass sátraidban jogtalanságot –
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 bizony akkor felemelheted arczodat mocsoktalanul és szilárd leszel s nem kell félned;
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 bizony te elfelejted a szenvedést, mint elfolyt vizekre emlékszel reá.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 S délnél fényesebben kél a földi lét, ha borulat van, olyan az mint a reggel.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 És bízhatsz, mert van remény; körülfigyelsz – bizton fekszel le;
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 heversz; és nincs a ki fölijesztene és sokan fognak neked hízelegni.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 De a gonoszok szemei elepednek, menekvés elveszett számukra, reményük pedig: léleknek kilehelése.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
