< Psalm 50 >
1 Ein Psalm Asaphs. Gott, der HERR, der Mächtige, redet und ruft der Welt vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Aus Zion bricht an der schöne Glanz Gottes.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Unser Gott kommt und schweigt nicht. Fressend Feuer geht vor ihm her und um ihn her ist ein großes Wetter.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Er ruft Himmel und Erde, daß er sein Volk richte:
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 “Versammelt mir meine Heiligen, die den Bund mit mir gemacht haben beim Opfer.”
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Und die Himmel werden seine Gerechtigkeit verkündigen; denn Gott ist Richter. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 “Höre, mein Volk, laß mich reden; Israel, laß mich unter dir zeugen: Ich, Gott, bin dein Gott.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Deines Opfers halber strafe ich dich nicht, sind doch deine Brandopfer immer vor mir.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Ich will nicht von deinem Hause Farren nehmen noch Böcke aus deinen Ställen.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Denn alle Tiere im Walde sind mein und das Vieh auf den Bergen, da sie bei tausend gehen.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und allerlei Tier auf dem Feld ist vor mir.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Wo mich hungerte, wollte ich dir nicht davon sagen; denn der Erdboden ist mein und alles, was darinnen ist.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Meinst du, daß ich Ochsenfleisch essen wolle oder Bocksblut trinken?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Opfere Gott Dank und bezahle dem Höchsten deine Gelübde
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 und rufe mich an in der Not, so will ich dich erretten, so sollst du mich preisen.”
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Aber zum Gottlosen spricht Gott: “Was verkündigst du meine Rechte und nimmst meinen Bund in deinen Mund,
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 so du doch Zucht hassest und wirfst meine Worte hinter dich?
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Wenn du einen Dieb siehst, so läufst du mit ihm und hast Gemeinschaft mit den Ehebrechern.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Deinen Mund lässest du Böses reden, und deine Zunge treibt Falschheit.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Du sitzest und redest wider deinen Bruder; deiner Mutter Sohn verleumdest du.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Das tust du, und ich schweige; da meinst du, ich werde sein gleichwie du. Aber ich will dich strafen und will dir's unter Augen stellen.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Merket doch das, die ihr Gottes vergesset, daß ich nicht einmal hinraffe und sei kein Retter da.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Wer Dank opfert, der preiset mich; und da ist der Weg, daß ich ihm zeige das Heil Gottes.”
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.