Proverbes 19
1 Mieux vaut un pauvre qui marche en sa simplicité qu’un riche qui tord ses lèvres et qui est insensé.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Où n’est point la science de l’âme, il n’y a pas de bien: et celui qui hâte ses pieds tombera.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 La folie de l’homme renverse ses pas; et contre Dieu il brûle de colère en son cœur.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Les richesses donnent beaucoup de nouveaux amis; mais ceux mêmes qu’avait le pauvre se séparent de lui.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Un témoin faux ne sera pas impuni; et celui qui dit des mensonges n’échappera pas.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Beaucoup honorent la personne d’un homme puissant, et sont amis de celui qui donne des présents.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Les frères d’un homme pauvre le haïssent: en outre ses amis mêmes se retirent loin de lui. Celui qui court seulement après les paroles n’aura rien.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Mais celui qui possède de l’intelligence aime son âme, et celui qui garde la prudence trouvera des biens.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Un faux témoin ne sera pas impuni, et celui qui dit des mensonges périra.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 À l’insensé ne conviennent pas les délices, ni à l’esclave la domination sur les princes.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 La doctrine d’un homme se connaît à sa patience, et sa gloire est de laisser de côté les choses iniques.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Comme est le rugissement du hon, ainsi est la colère du roi; et comme la rosée qui tombe sur l’herbe, ainsi son hilarité.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 La douleur d’un père est un fils insensé; et ce sont des toits continuellement dégouttants qu’une femme querelleuse.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 La maison et les richesses sont données par les pères; mais c’est par le Seigneur proprement qu’est donnée une femme prudente.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 La paresse envoie l’assoupissement; et l’âme indolente aura faim.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Celui qui garde le commandement garde son âme; mais celui qui néglige sa voie trouvera la mort.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Celui-là prête à intérêt au Seigneur, qui a pitié du pauvre; et il lui rendra son bienfait.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Corrige ton fils, n’en désespère pas; mais à le tuer ne dispose pas ton âme.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Celui qui est impatient en souffrira du dommage; et s’il prend quelque chose avec violence, il prendra encore autre chose.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Ecoute le conseil et reçois la discipline, afin que tu sois sage dans tes derniers moments.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Il y a beaucoup de pensées dans le cœur de l’homme; mais la volonté du Seigneur demeurera à jamais.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 L’homme indigent est miséricordieux; et mieux vaut le pauvre que l’homme menteur.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 La crainte du Seigneur conduit à la vie: elle reposera dans l’abondance sans être visitée par le mal.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Le paresseux cache sa main sous son aisselle; et il ne la porte pas à sa bouche.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 L’homme pernicieux ayant été flagellé, l’insensé deviendra plus sage: mais, si tu reprends le sage, il comprendra la discipline.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Celui qui afflige son père et met en fuite sa mère est ignominieux et malheureux.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Ne cesse pas mon fils, d’écouter la doctrine; n’ignore pas les paroles de la science.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Un témoin inique se raille du jugement; et la bouche des impies dévore l’iniquité.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Les jugements sont préparés pour les railleurs; et les marteaux pour frapper les corps des insensés.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
