< Job 32 >

1 Alors ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu’il se croyait toujours juste.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Mais Eliu, fils de Barachel, le Buzite, de la famille de Ram, s’irrita et s’indigna; or il s’irrita contre Job, de ce qu’il disait qu’il était juste devant Dieu.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Puis il s’indigna contre ses amis, de ce qu’ils n’avaient pas trouvé de réponse raisonnable contre Job, mais que seulement ils l’avaient condamné.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Ainsi Eliu attendit tant que Job parla, parce que ceux qui parlèrent étaient plus âgés que lui.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Mais lorsqu’il eut vu que les trois n’avaient pu répondre, il fut vivement irrité.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Répondant donc, Eliu, fils de Barachel, le Buzite, dit: Je suis le plus jeune, et vous, vous êtes plus âgés, c’est pourquoi, la tête baissée, je n’ai pas osé manifester mon sentiment.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Car j’espérais qu’un âge aussi avancé parlerait, et qu’une multitude d’années enseignerait la sagesse.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Mais, comme je le vois, l’Esprit est dans les hommes et l’inspiration du Tout-Puissant donne l’intelligence.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Ce ne sont pas ceux qui ont vécu longtemps qui sont sages, et ce ne sont pas les vieillards qui comprennent la justice.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 C’est pourquoi je parlerai: Ecoutez-moi, je vous montrerai, moi aussi, ma sagesse.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Car j’ai attendu vos discours; j’ai écouté pour voir quelle était votre prudence, tant que vous avez fait assaut de discours.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Et tant que je pensais que vous diriez quelque chose, j’étais attentif; mais, comme je le vois, il n’y a personne de vous qui puisse convaincre Job et répondre à ses discours.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 N’allez pas dire: Nous avons trouvé la sagesse; Dieu l’a rejeté et non un homme.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Il ne m’a rien dit, et pour moi, ce ne sera pas selon vos discours que je lui répondrai.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Ils ont été épouvantés, ils n’ont plus répondu, ils se sont ôté à eux-mêmes la parole.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Puisque donc j’ai attendu, et qu’ils n’ont point parlé; qu’ils se sont arrêtés, et qu’ils n’ont plus répondu,
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Je parlerai moi aussi pour ma part, et je montrerai ma science.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Car je suis plein de discours, et une force me presse au dedans de moi.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Voilà que mon estomac est comme un vin nouveau qui, sans air, rompt les outres neuves,
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Je parlerai et je respirerai un peu; j’ouvrirai mes lèvres.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Je ne ferai acception de personne, et je n’égalerai pas Dieu à un homme.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Car je ne sais combien de temps je subsisterai, et si dans peu mon Créateur ne m’enlèvera point.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

< Job 32 >