Job 17
1 Mon esprit s’affaiblira, mes jours seront abrégés, et il ne me reste qu’un sépulcre.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Je n’ai pas péché, et mon œil vit au milieu des amertumes.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Délivrez-moi, Seigneur, et placez-moi auprès de vous; après cela, que la main de qui que ce soit combatte contre moi.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Vous avez éloigné leur cœur de la science; c’est pourquoi ils ne seront pas exaltés.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Il promet du butin à ses compagnons, et les yeux de ses enfants s’éteindront.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Il m’a rendu comme le brocard du peuple, et je suis un exemple devant eux.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mon œil s’est obscurci par l’indignation, et mes membres ont été réduits comme à rien.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Des justes seront dans la stupeur, et un innocent sera suscité contre un hypocrite.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Mais un juste garde sa voie, et celui qui a les mains pures augmentera sa force.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Ainsi, vous tous, convertissez-vous; venez, et je ne trouverai parmi vous aucun sage.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mes jours sont passés, mes pensées se sont dissipées en tourmentant mon cœur.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Elles ont changé la nuit en jour, et encore, après les ténèbres, j’espère la lumière.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Si j’attends avec patience, l’enfer sera ma maison, et c’est dans les ténèbres que j’ai préparé mon lit. (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 J’ai dit à la pourriture: Tu es mon père; et aux vers: Ma mère et ma sœur.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Où est donc maintenant mon attente? Et ma patience, qui la considère?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
