Psaumes 137

1 Sur les bords des fleuves de Babel nous étions assis, et nous pleurions en pensant à Sion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Aux saules de la contrée nous suspendîmes nos harpes;

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 car là nos vainqueurs nous demandaient des chants, et nos oppresseurs, de joyeux, cantiques: « Chantez-nous [disaient-ils] des hymnes de Sion! »

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Comment chanter les hymnes de l'Éternel sur une terre étrangère?…

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Si je t'oublie, Jérusalem, que ma droite m'oublie!

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Que ma langue s'attache à mon palais, si de toi, Jérusalem, je perds le souvenir si je ne mets pas Jérusalem au-dessus de la première de mes joies!

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Éternel, garde aux enfants d'Edom la mémoire de la journée de Jérusalem! Alors ils disaient: « Rasez! rasez jusqu'à ses fondements! »

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Fille de Babel, qui nous as saccagés, heureux qui te rendra tout ce que tu nous as fait!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Heureux qui saisira, et écrasera tes enfants sur le roc!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.