Psaumes 109
1 Au maître-chantre. Psaume de David.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 O Dieu de ma louange, ne te tais point! Car la bouche du méchant et la bouche du perfide se sont ouvertes contre moi; ils me parlent avec une langue menteuse.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Ils m'environnent de paroles de haine; ils me font la guerre sans cause.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 En retour de mon amour, ils se font mes adversaires; moi, je ne fais que prier.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Ils m'ont rendu le mal pour le bien, et la haine pour mon amour.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Établis sur lui un méchant, et qu'un adversaire se tienne à sa droite!
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Quand on le jugera, qu'il soit déclaré coupable, et que sa prière lui soit imputée à péché!
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Que ses jours soient peu nombreux; qu'un autre prenne sa charge!
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Que ses fils soient orphelins, et sa femme veuve!
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Que ses fils soient errants et mendiants; qu'ils aillent quêter loin de leurs masures!
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Que le créancier jette le filet sur ce qu'il a; que les étrangers pillent son travail!
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Qu'il n'y ait personne qui lui continue sa bonté; que nul n'ait pitié de ses orphelins!
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Que sa postérité soit retranchée; que dans la génération à venir leur nom soit effacé!
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Que l'iniquité de ses pères revienne en mémoire devant l'Éternel, et que le péché de sa mère ne soit point effacé;
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Qu'ils soient toujours devant l'Éternel, et qu'il retranche leur mémoire de la terre;
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Parce qu'il ne s'est pas souvenu d'user de bonté, qu'il a persécuté l'affligé, le pauvre, l'homme au cœur brisé, pour le faire mourir!
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Il a aimé la malédiction, elle viendra sur lui; il n'a point pris plaisir à la bénédiction, elle s'éloignera de lui.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Il sera enveloppé de malédiction comme d'un manteau; elle pénétrera dans son corps comme de l'eau, et dans ses os comme de l'huile.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Elle sera comme l'habit dont il se couvre, comme la ceinture dont il est toujours ceint.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Tel sera, de la part de l'Éternel, le salaire de mes adversaires, et de ceux qui disent du mal contre moi.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Mais toi, Éternel mon Dieu, agis en ma faveur, à cause de ton nom; selon la grandeur de ta bonté, délivre-moi!
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Car je suis affligé et misérable, et mon cœur est blessé au-dedans de moi.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Je m'en vais comme l'ombre quand elle décline; je suis chassé comme la sauterelle.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Mes genoux chancellent par le jeûne; ma chair a perdu son embonpoint.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Je suis pour eux un sujet d'opprobre; en me voyant, ils hochent la tête.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Sois-moi en aide, Éternel mon Dieu!
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Sauve-moi selon ta bonté, afin qu'ils sachent que c'est ta main, que c'est toi, Éternel, qui l'as fait.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Ils maudiront, toi tu béniras; ils s'élèvent, mais ils rougiront, et ton serviteur se réjouira.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Que mes adversaires soient revêtus de confusion, et couverts de leur honte comme d'un manteau!
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Ma bouche louera hautement l'Éternel; je le célébrerai au milieu de la multitude.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Car il se tient à la droite du pauvre, pour le sauver de ceux qui condamnent son âme.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
