Job 31
1 J’avais fait un pacte avec mes yeux, Et je n’aurais pas arrêté mes regards sur une vierge.
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Quelle part Dieu m’eût-il réservée d’en haut? Quel héritage le Tout-Puissant m’eût-il envoyé des cieux?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 La ruine n’est-elle pas pour le méchant, Et le malheur pour ceux qui commettent l’iniquité?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Dieu n’a-t-il pas connu mes voies? N’a-t-il pas compté tous mes pas?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Si j’ai marché dans le mensonge, Si mon pied a couru vers la fraude,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Que Dieu me pèse dans des balances justes, Et il reconnaîtra mon intégrité!
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Si mon pas s’est détourné du droit chemin, Si mon cœur a suivi mes yeux, Si quelque souillure s’est attachée à mes mains,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Que je sème et qu’un autre moissonne, Et que mes rejetons soient déracinés!
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Si mon cœur a été séduit par une femme, Si j’ai fait le guet à la porte de mon prochain,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Que ma femme tourne la meule pour un autre, Et que d’autres la déshonorent!
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Car c’est un crime, Un forfait que punissent les juges;
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 C’est un feu qui dévore jusqu’à la ruine, Et qui aurait détruit toute ma richesse.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Si j’ai méprisé le droit de mon serviteur ou de ma servante Lorsqu’ils étaient en contestation avec moi,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Qu’ai-je à faire, quand Dieu se lève? Qu’ai-je à répondre, quand il châtie?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Celui qui m’a créé dans le ventre de ma mère ne l’a-t-il pas créé? Le même Dieu ne nous a-t-il pas formés dans le sein maternel?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Si j’ai refusé aux pauvres ce qu’ils demandaient, Si j’ai fait languir les yeux de la veuve,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Si j’ai mangé seul mon pain, Sans que l’orphelin en ait eu sa part,
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Moi qui l’ai dès ma jeunesse élevé comme un père, Moi qui dès ma naissance ai soutenu la veuve;
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Si j’ai vu le malheureux manquer de vêtements, L’indigent n’avoir point de couverture,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Sans que ses reins m’aient béni, Sans qu’il ait été réchauffé par la toison de mes agneaux;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Si j’ai levé la main contre l’orphelin, Parce que je me sentais un appui dans les juges;
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Que mon épaule se détache de sa jointure, Que mon bras tombe et qu’il se brise!
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Car les châtiments de Dieu m’épouvantent, Et je ne puis rien devant sa majesté.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Si j’ai mis dans l’or ma confiance, Si j’ai dit à l’or: Tu es mon espoir;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Si je me suis réjoui de la grandeur de mes biens, De la quantité des richesses que j’avais acquises;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Si j’ai regardé le soleil quand il brillait, La lune quand elle s’avançait majestueuse,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 Et si mon cœur s’est laissé séduire en secret, Si ma main s’est portée sur ma bouche;
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 C’est encore un crime que doivent punir les juges, Et j’aurais renié le Dieu d’en haut!
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Si j’ai été joyeux du malheur de mon ennemi, Si j’ai sauté d’allégresse quand les revers l’ont atteint,
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Moi qui n’ai pas permis à ma langue de pécher, De demander sa mort avec imprécation;
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Si les gens de ma tente ne disaient pas: Où est celui qui n’a pas été rassasié de sa viande?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Si l’étranger passait la nuit dehors, Si je n’ouvrais pas ma porte au voyageur;
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Si, comme les hommes, j’ai caché mes transgressions, Et renfermé mes iniquités dans mon sein,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Parce que j’avais peur de la multitude, Parce que je craignais le mépris des familles, Me tenant à l’écart et n’osant franchir ma porte…
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh! Qui me fera trouver quelqu’un qui m’écoute? Voilà ma défense toute signée: Que le Tout-Puissant me réponde! Qui me donnera la plainte écrite par mon adversaire?
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Je porterai son écrit sur mon épaule, Je l’attacherai sur mon front comme une couronne;
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Je lui rendrai compte de tous mes pas, Je m’approcherai de lui comme un prince.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Si ma terre crie contre moi, Et que ses sillons versent des larmes;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Si j’en ai mangé le produit sans l’avoir payée, Et que j’aie attristé l’âme de ses anciens maîtres;
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Qu’il y croisse des épines au lieu de froment, Et de l’ivraie au lieu d’orge! Fin des paroles de Job.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
