Psaumes 39
1 Au maître de chant, à Idithun. Chant de David. Je disais: « Je veillerai sur mes voies, de peur de pécher par la langue; je mettrai un frein à ma bouche, tant que le méchant sera devant moi. »
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2 Et je suis resté muet, dans le silence; je me suis tu, quoique privé de tout bien. Mais ma douleur s’est irritée,
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3 mon cœur s’est embrasé au-dedans de moi; dans mes réflexions un feu s’est allumé, et la parole est venue sur ma langue.
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4 Fais-moi connaître, Yahweh, quel est le terme de ma vie; quelle est la mesure de mes jours; que je sache combien je suis périssable.
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5 Tu as donné à mes jours la largeur de la main, et ma vie est comme un rien devant toi. Oui, tout homme vivant n’est qu’un souffle. — Séla.
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
6 Oui, l’homme passe comme une ombre; oui, c’est en vain qu’il s’agite; il amasse, et il ignore qui recueillera.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7 Maintenant, que puis-je attendre, Seigneur? Mon espérance est en toi.
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8 Délivre-moi de toutes mes transgressions; ne me rends pas l’opprobre de l’insensé.
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9 Je me tais, je n’ouvre plus la bouche, car c’est toi qui agis.
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10 Détourne de moi tes coups; sous la rigueur de ta main, je succombe!
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11 Quand tu châties l’homme, en le punissant de son iniquité, tu détruis, comme fait la teigne, ce qu’il a de plus cher. Oui, tout homme n’est qu’un souffle. — Séla.
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
12 Ecoute ma prière, Yahweh, prête l’oreille à mes cris, ne sois pas insensible à mes larmes! Car je suis un étranger chez toi, un voyageur, comme tous mes pères.
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
13 Détourne de moi le regard et laisse-moi respirer, avant que je m’en aille et que je ne sois plus!
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
