Romans 9
1 I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Spirit,
Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.
Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 For I could wish that myself were accursed from Christ for my brethren, my kinsmen according to the flesh:
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4 Who are Israelites; to whom pertain the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;
Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5 Whose are the fathers, and from whom according to the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 Not as though the word of God hath taken no effect. For they are not all Israel, who are descended from Israel:
A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall thy seed be called.
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, They who are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.
To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For this is the word of promise, At this time will I come, and Sarah shall have a son.
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11 ( For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calleth; )
Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12 It was said to her, The elder shall serve the younger.
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What shall we say then? Is there unrighteousness with God? By no means.
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16 So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that showeth mercy.
A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17 For the scripture saith to Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might show my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.
Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 Therefore he hath mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardeneth.
A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Thou wilt say then to me, Why doth he yet find fault? For who hath resisted his will?
Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Nay but, O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?
Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Hath not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel to honour, and another to dishonour?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22 What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much longsuffering the vessels of wrath fitted to destruction:
Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23 And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had before prepared for glory,
A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24 Even us, whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?
Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 As he saith also in Hosea, I will call them my people, who were not my people; and her beloved, who was not beloved.
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26 And it shall come to pass, that in the place where it was said to them, Ye are not my people; there shall they be called the children of the living God.
A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Isaiah also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28 For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 And as Isaiah said before, Except the Lord of Hosts had left us a seed, we had been as Sodom, and been made like Gomorrah.
A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What shall we say then? That the Gentiles, who followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith.
Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 But Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Why? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumblingstone;
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 As it is written, Behold, I lay in Zion a stumblingstone and rock of offence: and whoever believeth on him shall not be ashamed.
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
