< 1 Corinthians 13 >

1 Suppose that I speak with the tongues of men and of angels. But if I do not have love, I have become a noisy gong or a clanging cymbal.
Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
2 Suppose that I have the gift of prophecy and understand all hidden truths and knowledge, and that I have all faith so as to remove mountains. But if I do not have love, I am nothing.
A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3 Suppose that I give all I own to feed the poor, and that I give my body to be burned. But if I do not have love, I gain nothing.
A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
4 Love is patient and kind. Love does not envy or boast. It is not arrogant
Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5 or rude. It is not self-serving. It is not easily angered, nor does it keep a count of wrongs.
V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 It does not rejoice in unrighteousness. Instead, it rejoices in the truth.
Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7 Love bears all things, believes all things, hopes all things, and endures all things.
Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8 Love never ends. If there are prophecies, they will pass away. If there are tongues, they will cease. If there is knowledge, it will pass away.
Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.
9 For we know in part and we prophesy in part.
Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.
10 But when the perfect comes, that which is incomplete will pass away.
Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11 When I was a child, I spoke like a child, I thought like a child, I reasoned like a child. When I became an adult, I put away childish things.
Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.
12 For now we see indirectly in a mirror, but then face to face. Now I know in part, but then I will know fully just as I have been fully known.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13 But now these three remain: faith, future confidence, and love. But the greatest of these is love.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

< 1 Corinthians 13 >