Romans 8
1 Hence there is now, no, condemnation unto them who are in Christ Jesus;
A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha.
2 For, the law of the spirit of life in Christ Jesus, hath set thee free from the law of sin and of death; —
Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti.
3 For, what was impossible by the law in that it was weak through the flesh, God, by sending his own Son in the likeness of sinful flesh and concerning sin, condemned sin in the flesh,
Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle,
4 In order that, the righteous requirement of the law, might be fulfilled in us—who, not according to flesh, do walk, but according to spirit;
Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha.
5 For, they who according to flesh have their being, the things of the flesh do prefer, but, they according to the spirit, the things of the spirit;
Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha.
6 For, what is preferred by the flesh, [is] death, whereas, what is preferred by the spirit, [is] life and peace; —
Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,
7 Inasmuch as, what is preferred by the flesh, [is] hostile towards God, for, unto the law of God, it doth not submit itself, neither in fact can it.—
Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.
8 They, moreover, who in flesh have their being, cannot please, God.
Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9 But, ye, have not your being in flesh, but in spirit, —if at least, God’s Spirit, dwelleth in you; and, if anyone hath not Christ’s Spirit, the same, is not his; —
Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10 But, if Christ is in you, the body, indeed, is dead by reason of sin, whereas, the spirit, is life by reason of righteousness;
A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11 If, moreover, the Spirit of him that raised Jesus from among the dead dwelleth in you, he that raised from among the dead Christ Jesus, shall make alive [even] your death-doomed bodies, through means of his indwelling Spirit within you.
Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12 Hence, then, brethren—debtors, we are, not unto the flesh, that, according to flesh, we should live, —
A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.
13 For, if according to flesh ye live, ye are about to die, whereas, if in spirit, the practices of the flesh, ye are putting to death, ye shall attain unto life;
Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14 For, as many as by God’s Spirit are being led, the same, are God’s sons, —
Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15 For ye have not received a spirit of servitude, leading back into fear, but ye have received a spirit of sonship, whereby we are exclaiming—Abba! Oh Father!
Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.
16 The Spirit itself, beareth witness together with our spirit that we are children of God;
A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17 And, if children, heirs also—heirs, indeed, of God, but co-heirs with Christ, —if, at least, we are suffering together, in order that we may also be glorified together.
A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18 For I reckon that unworthy are the sufferings of the present season to be compared with the glory about to be revealed towards us;
Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19 For, the eager outlook of creation, ardently awaiteth the revealing of the sons of God, —
Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.
20 For, unto vanity, hath creation been made subject—not by choice, but by reason of him that made it subject, in hope
Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21 That, creation itself also, shall be freed—from the bondage of the decay into the freedom of the glory of the sons of God;
V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.
22 For we know that, all creation, is sighing together, and travailing-in-birth-throes together until the present, —
Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,
23 And, not only so, but, we ourselves, also, who have the first-fruit of the Spirit—[we] even ourselves, within our own selves do sigh, —sonship ardently awaiting—the redeeming of our body; —
A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.
24 For, by our hope, have we been saved, —but, hope beheld, is not hope, for, what one beholdeth, why doth he hope for?
Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25 If, however, what we do not behold we hope for, with endurance, are we ardently awaiting [it]; —
Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
26 In the selfsame way moreover, even the Spirit, helpeth together in our weakness, —for, what we should pray for as we ought, we know not, but, the Spirit itself, maketh intercession with sighings unutterable,
Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
27 And, he that searcheth the hearts, knoweth what is preferred by the Spirit—that, according to God, he maketh intercession in behalf of saints;
Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.
28 We know, further, that, unto them who love God, God causeth all things to work together for good, —unto them who, according to purpose, are such as he hath called;
Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
29 For, whom he fore-approved, he also fore-appointed to be conformed unto the image of his Son, that he might be firstborn among many brethren, —
Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30 And, whom he fore-appointed, the same, he also called, and, whom he called, the same, he also declared righteous, and, whom he declared righteous, the same, he also made glorious: —
Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31 What, then, shall we say to a these things? If God [is] for us, who [shall be] against us?
Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32 He, at least, who his own Son did not spare, but in behalf of us all delivered him up, how shall he not also, with him, all things upon us in favour bestow?
Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33 Who shall bring an accusation against the chosen ones of God? God, who declareth righteous?
Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.
34 Who is he that condemneth? Christ [Jesus] who died?—Nay! rather was raised [from among the dead], —who is on the right hand of God, who also is making intercession in our behalf?
Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.
35 Who shall separate us from the love of the Christ? Shall tribulation, or distress, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or sword?—
A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36 According as it is written—For thy sake, are we being put to death all the day long, we have been reckoned as sheep for slaughter.—
Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37 Nay, in all these things, we are more than conquering through him that hath loved us.
Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
38 For I am persuaded that—neither death nor life, nor messengers nor principalities, nor things present nor things to come, nor powers,
Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
39 Nor height nor depth, nor any other created thing, shall be able to separate us from the love of God which is in Christ Jesus our Lord.
Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.
