Romans 4
1 What then shall we say—as touching Abraham our forefather?
Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš?
2 For, if Abraham by works was declared righteous, he hath whereof to boast; —nevertheless, not towards God, —
Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3 For what doth the Scripture say? And Abraham believed in God, and it was reckoned unto him as righteousness.
Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4 Now, unto him that worketh, the reward is not reckoned by way of favour but by way of obligation,
Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu.
5 Whereas, unto him that worketh not but believeth on him that declareth righteous the ungodly, his faith is reckoned as righteousness.
Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6 Just as David also affirmeth the happiness of the man unto whom God reckoneth righteousness apart from works: —
Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7 Happy, they whose lawlessnesses have been forgiven and whose sins have been covered,
Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové.
8 Happy, the man whose sin the Lord will in nowise reckon.
Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9 This happiness, then, [is it] for the circumcision, or for the uncircumcision? for we say—His faith was reckoned unto Abraham as righteousness:
Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10 How, then, was it reckoned? When he was in circumcision or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision;
Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11 And, a sign, he received [namely] of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had while yet uncircumcised; to the end he might be father of all that believe during uncircumcision, to the end [the same] righteousness might be reckoned unto them, —
A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12 And father of circumcision—unto them who are not of circumcision only, but who also walk in the steps of the faith, while yet uncircumcised, of our father Abraham.
A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13 For, not through means of law, doth the promise belong unto Abraham or unto his seed, —that he should be heir of the world; but, through a righteousness by faith.
Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14 For, if they who are of law are heirs, made void is faith and of no effect is the promise.
Nebo jestližeť toliko ti, kteříž jsou z Zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení.
15 For, the law, worketh out anger, but, where there is no law, neither is there transgression.
Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení.
16 For this cause, it is by faith, in order that it may be by way of favour, so that the promise is firm unto all the seed, —not unto that by the law only, but unto that also [which is such] by the faith of Abraham; who is father of us all, —
A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17 Even as it is written—Father of many nations, have I appointed thee: before him whom he believed—God, who causeth the dead to live, and calleth the things that are not as things that are: —
(Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe, ) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18 Who, past hope, upon hope believed, so that he became father of many nations, —according to what had been said—So shall be thy seed; —
Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podle toho povědění: Takť bude símě tvé, jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský.
19 And, without becoming weak in his faith, he attentively considered his own body, already deadened—he being a hundred years old, the deadening also of Sarah’s womb;
A nezemdlev u víře, nepatřil na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený.
20 In respect, however, of the promise of God, he was not led to hesitate by unbelief, but received power by his faith, giving glory unto God,
Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21 And being fully persuaded (that), —what he hath promised, able is he also to perform:
Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22 Wherefore [also], it was reckoned unto him as righteousness.
A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23 Now it was not written for his sake alone that it was reckoned unto him,
Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu to počteno bylo za spravedlnost,
24 But for our sakes also—unto whom it is to be reckoned, —even unto them that believe upon him who raised Jesus our Lord from among the dead:
Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25 Who was delivered up on account of our offences and was raised on account of the declaring us righteous.
Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.
