2 Corinthians 2
1 For my own sake, as well, I decided not to pay you another painful visit.
Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně.
2 If it is I who cause you pain, why, who is there to cheer me, except the person whom I am paining?
Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost.
3 So I wrote as I did because I was afraid that if I had come, I should have been pained by those who ought to have made me glad; for I felt sure that it was true of you all that my joy was in every case yours also.
V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.
4 I wrote to you in sore trouble and distress of heart and with many tears, not to give you pain, but to let you see how intense a love I have for you.
Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.
5 Now whoever has caused the pain has not so much pained me, as he has, to some extent – not to be too severe – pained every one of you.
Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám.
6 The man to whom I refer has been sufficiently punished by the penalty inflicted by the majority of you;
Myslím, že už je potrestán víc než dost;
7 so that now you must take the opposite course, and forgive and encourage him, or else he may be overwhelmed by the intensity of his pain.
teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději.
8 So I entreat you to assure him of your love.
Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.
9 I had this further object, also, in what I wrote – to find out whether you might be relied on to be obedient in everything.
10 Anyone you forgive, I forgive them, too. Indeed, for my part, whatever I have forgiven (if I have had to forgive anything), I have forgiven for your sakes, in the presence of Christ,
11 so as to prevent Satan from taking advantage of us; for we are not ignorant of his devices.
12 When I went to the district round Troas to tell the good news of the Christ, even though there was an opening for serving the Master,
Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače.
13 I could get no peace of mind because I failed to find Titus, my friend; so I took leave of the people there, and went on to Macedonia.
Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.
14 All thanks to God, who, through our union with the Christ, leads us in one continual triumph, and uses us to spread the sweet perfume of the knowledge of him in every place.
Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni.
15 For we are the fragrance of Christ ascending to God – both among those who are in the path of salvation and among those who are in the path to ruin.
My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského.
16 To the latter we are a stench which arises from death and tells of death; to the former a fragrance which arises from life and tells of life. But who is equal to such a task?
S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý?
17 Unlike many people, we are not in the habit of making profit out of God’s message; but in all sincerity, and bearing God’s commission, we speak before him in union with Christ.
My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.
