2 Corinthians 1
1 To the church of God in Corinth, and to all Christ’s people throughout Greece, from Paul, an apostle of Christ Jesus, by the will of God, and from Timothy, who is also a follower.
Drazí bratři, tento dopis vám píši jako Bohem zmocněný posel Ježíše Krista, společně s Timotejem. Adresovaný je sice k vám do Korintu, ale je určen všem křesťanům v celém Řecku:
2 May God, our Father, and the Lord Jesus Christ bless you and give you peace.
kéž vás náš Otec Bůh i Ježíš Kristus bohatě obdarují svou milostí a pokojem.
3 Blessed is the God and Father of Jesus Christ our Lord, the all-merciful Father, the God ever ready to console,
Jak nevýslovně dobrý je náš Bůh. V něm, Otci našeho Pána Ježíše Krista, máme nevyčerpatelný zdroj útěchy a posily pro naše zkoušky a utrpení, takže i jiné pak můžeme těšit a posilovat, když je to zapotřebí.
4 who consoles us in all our troubles, so that we may be able to console those who are in any trouble with the consolation that we ourselves receive from him.
5 It is true that we have our full share of the sufferings of the Christ, but through the Christ we have also our full share of consolation.
Stejnou pomoc, jakou jsme obdrželi od Boha, rozdáváme všude kolem sebe.
6 If we meet with trouble, it is for the sake of your consolation and salvation; and, if we find consolation, it is for the sake of the consolation that you will experience when you are called to endure the sufferings that we ourselves are enduring;
Můžete se spolehnout, že čím víc utrpení podstoupíme pro Krista, tím hojněji nás zahrne svou útěchou a povzbuzením. Kristovo utrpení je mým denním chlebem, ale to je můj příspěvek k vaší záchraně.
7 and our hope for you remains unshaken. We know that, as you are sharing our sufferings, you will also share our consolation.
On mi však denně dává též novou sílu a klid – a to má být zase posilou vám ve vašich zkouškách. Pokud s námi sdílíte naše bolesti, nemám o vás obavy: zdroj naší útěchy je otevřen i pro vás.
8 We want you, friends, to know that, in the troubles which befell us in Roman Asia, we were burdened altogether beyond our strength, so much so that we even despaired of life.
Nebudu vám, drazí, tajit, že tady v Malé Asii jsme prožili snad nejhorší chvíle svého života. Vypadalo to už, že je s námi konec, připravovali jsme se na smrt. Cítím, že to muselo dojít tak daleko proto, abychom nespoléhali již na nic jiného než na Boha, který má moc vzkřísit i mrtvé.
9 Indeed, we had the presentiment that we must die, so that we might rely, not on ourselves, but on God who raises the dead.
10 And from so imminent a death God delivered us, and will deliver us again; for in him we have placed our hopes of future deliverance, while you, also, help us by your prayers.
Skutečně nás vyrval přímo z drápů smrti a věřím, že ne naposledy.
11 And then many lips will give thanks on our behalf for the blessing granted us in answer to many prayers.
Přesto prosím, abyste na nás stále mysleli ve svých modlitbách – tím větší budou pak vaše chvály a vděčnost za jejich vyslyšení.
12 Indeed, our main ground for satisfaction is this – Our conscience tells us that our conduct in the world, and still more in our relations with you, was marked by a purity of motive and a sincerity that were inspired by God, and was based, not on worldly policy, but on the help of God.
S naprosto čistým svědomím mohu prohlásit, že jsem s vámi ve všech směrech jednal vždy jen a jen upřímně, jak mě Bůh vedl, a na to jsem hrdý. Ne lidská vypočítavost, ale Boží milost je mi vůdčí silou. To platilo vždy i ve vztahu k vám.
13 We never write anything to you other than what you will acknowledge to the very end –
Všechno, co čtete v mých listech, je míněno naprosto upřímně. Doufám, že to tak přijmete, i když se dosud mnoho neznáme, a že při Kristově návratu se za sebe navzájem nebudeme muset stydět, ale naopak budeme mít důvod k hrdosti.
14 And, indeed, you have already partly acknowledged it about us – that you have a right to be proud of us, as we will be proud of you, on the day of our Lord Jesus.
15 With this conviction in my mind, I planned to come to see you first, so that your pleasure might be doubled –
V této důvěře jsem vás chtěl navštívit už na cestě do Makedonie a pak se vrátit do Judska zase přes Korint.
16 To visit you both on my way to Macedonia, and to come to you again on my return from Macedonia, and then to get you to send me on my way into Judea.
Proč jsem svůj plán později změnil? Nebylo to z vrtkavosti ani z lehkomyslnosti. Když jednou něco řeknu, pak to také tak myslím; nikdy neříkám „ano“, když myslím „ne“, a naopak. Boží Syn Ježíš Kristus, jak jsme vám ho přiblížili se Silvánem a Timotejem, také nebyl muž dvojí tváře. Jeho osoba je hmatatelným ANO všem slibům, které Bůh kdy dal člověku. Proto taky, když k modlitbě připojíme Amen (tj. „ano“), připomínáme si vlastně, že v Kristu na ně Bůh už odpověděl, a oslavujeme ho za to.
17 As this was my plan, where, pray, did I show any fickleness of purpose? Or do you think that my plans are formed on mere impulse, so that in the same breath I say “Yes” and “No”?
18 As God is true, the message that we brought you does not waver between “Yes” and “No”!
19 The Son of God, Christ Jesus, whom we – Silas, Timothy, and I – proclaimed among you, never wavered between “Yes” and “No.” With him it has always been “Yes.”
20 For, many as were the promises of God, in Christ is the “Yes” that fulfils them. Therefore, through Christ again, let the “Amen” rise, through us, to the glory of God.
21 God who brings us, with you, into close union with Christ, and who consecrated us,
Že jste v Kristu obdrželi tentýž nový život jako my, že v něm dosud pevně stojíme – to je jen Boží dílo.
22 also set his seal on us, and gave us his Spirit in our hearts as a pledge of future blessings.
To on nás učinil svým vlastnictvím, pověřil svým poselstvím a vtiskl nám svou vlastnickou pečeť – svatého Ducha – jako záruku na vše ostatní, co má ještě pro nás přichystáno.
23 But, as my life will answer for it, I call God to witness that it was to spare you that I deferred my visit to Corinth.
Pán Bůh ví, že to nebylo jinak, než vám tady píšu: Korint jsem nakonec rozhodl vynechat jen proto, abych vás ušetřil setkání, které by pro vás mohlo být velice trapné.
24 I do not mean that we are to dictate to you with regard to your faith; on the contrary, we work with you for your true happiness; indeed, it is through your faith that you are standing firm.
Ne že bych vám chtěl vytýkat nedostatky ve vaší víře – v té si stojíte docela dobře.
