Psalms 90
1 “BOOK IV. A prayer of Moses, the man of God.” LORD! thou hast been our dwelling-place In all generations!
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Before the mountains were brought forth, Or ever thou hadst formed the earth and the world, Even from everlasting to everlasting thou art God!
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 But man thou turnest again to dust, And sayst, “Return, ye children of men!”
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 For a thousand years are, in thy sight, As yesterday when it is past, And as a watch in the night.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Thou carriest him away as with a flood; He is a dream; In the morning he springeth up like grass,
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Which flourisheth and shooteth up in the morning, And in the evening is cut down, and withered.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 For we are consumed by thine anger, And by thy wrath are we destroyed.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Thou settest our iniquities before thee, Our secret sins in the light of thy countenance.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 By reason of thine anger all our days vanish away; We spend our years like a thought.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 The days of our life are threescore years and ten, And, by reason of strength, may be fourscore years: Yet is the pride of them weariness and sorrow; For it vanisheth swiftly, and we fly away.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Yet who attendeth to the power of thine anger? Who with due reverence regardeth thine indignation?
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Teach us so to number our days, That we may apply our hearts to wisdom!
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Desist, O LORD! How long—? Have compassion upon thy servants!
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Satisfy us speedily with thy mercy, That we may rejoice and be glad all our days!
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Make us glad according to the time in which thou hast afflicted us; According to the years in which we have seen adversity!
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Let thy deeds be known to thy servants, And thy glory to their children!
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Let the favor of the LORD our God be upon us, And establish for us the work of our hands; Yea, the work of our hands, establish thou it!
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
