Ecclesiastes 7
1 A good name is better then a good oyntment, and the day of death, then the day that one is borne.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 It is better to goe to the house of mourning, then to goe to the house of feasting, because this is the ende of all men: and the liuing shall lay it to his heart.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Anger is better then laughter: for by a sad looke the heart is made better.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 The heart of the wise is in the house of mourning: but the heart of fooles is in the house of mirth.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Better it is to heare ye rebuke of a wise man, then that a man should heare the song of fooles.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 For like ye noyse of the thornes vnder the pot, so is the laughter of the foole: this also is vanitie.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Surely oppression maketh a wise man mad: and the rewarde destroyeth the heart.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 The ende of a thing is better then the beginning thereof, and the pacient in spirit is better then the proude in spirit.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Be not thou of an hastie spirit to be angry: for anger resteth in the bosome of fooles.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Say not thou, Why is it that the former dayes were better then these? for thou doest not enquire wisely of this thing.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Wisedome is good with an inheritance, and excellent to them that see the sunne.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 For man shall rest in the shadowe of wisedome, and in the shadowe of siluer: but the excellencie of the knowledge of wisedome giueth life to the possessers thereof.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Beholde the worke of God: for who can make straight that which he hath made crooked?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In the day of wealth be of good comfort, and in the day of affliction consider: God also hath made this contrary to that, to the intent that man shoulde finde nothing after him.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 I haue seene all things in the dayes of my vanitie: there is a iust man that perisheth in his iustice, and there is a wicked man that continueth long in his malice.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Be not thou iust ouermuch, neither make thy selfe ouerwise: wherefore shouldest thou be desolate?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Be not thou wicked ouermuch, neither be thou foolish: wherefore shouldest thou perish not in thy time?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 It is good that thou lay hold on this: but yet withdrawe not thine hand from that: for he that feareth God, shall come forth of them all.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Wisedome shall strengthen the wise man more then ten mightie princes that are in ye citie.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Surely there is no man iust in the earth, that doeth good and sinneth not.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Giue not thine heart also to all ye wordes that men speake, lest thou doe heare thy seruant cursing thee.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For often times also thine heart knoweth that thou likewise hast cursed others.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 All this haue I prooued by wisedome: I thought I will be wise, but it went farre from me.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 It is farre off, what may it be? and it is a profound deepenesse, who can finde it?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 I haue compassed about, both I and mine heart to knowe and to enquire and to search wisedome, and reason, and to knowe the wickednesse of follie, and the foolishnesse of madnesse,
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 And I finde more bitter then death the woman whose heart is as nettes and snares, and her handes, as bands: he that is good before God, shalbe deliuered from her, but the sinner shall be taken by her.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Beholde, sayth the Preacher, this haue I found, seeking one by one to finde the count:
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 And yet my soule seeketh, but I finde it not: I haue found one man of a thousand: but a woman among them all haue I not founde.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Onely loe, this haue I founde, that God hath made man righteous: but they haue sought many inuentions.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
