Psalms 10
1 So then, why, O Lord, have you withdrawn far away? Why have you overlooked us in opportunity, in tribulation?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 While the impious is arrogant, the poor is enflamed. They are held by the counsels that they devise.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 For the sinner is praised by the desires of his soul, and the iniquitous is blessed.
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 The sinner has provoked the Lord; according to the multitude of his wrath, he will not seek him.
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 God is not before his sight. His ways are stained at all times. Your judgments are removed from his face. He will be master of all his enemies.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 For he has said in his heart, “I will not be disturbed: from generation to generation without evil.”
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
7 His mouth is full of curses, and bitterness, and deceit. Under his tongue are hardship and sorrow.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 He sits in ambush, with resources in hidden places, so that he may execute the innocent.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 His eyes catch sight of the poor. He lies in ambush, in hiding like a lion in his den. He lies in ambush, so that he may seize the poor, to seize the poor as he draws him in.
Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 With his snare, he will bring him down. He will crouch down and pounce, when he has power over the poor.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 For he has said in his heart, “God has forgotten, he has turned away his face, lest he see to the end.”
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 O Lord God, rise up. Let your hand be exalted. Do not forget the poor.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 How has the impious one provoked God? For he has said in his heart, “He will not inquire.”
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 You do see, for you examine hardship and sorrow, so that you may deliver them into your hands. The poor one has been abandoned to you. You will be a helper to the orphan.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Break the arm of the sinner and the malicious. His sin will be sought, and it will not be found.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 The Lord shall reign in eternity, even forever and ever. You will perish the Gentiles from his land.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 The Lord has heeded the desire of the poor. Your ear has listened to the preparation of their heart,
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 so as to judge for the orphan and the humble, so that man may no longer presume to magnify himself upon the earth.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
