Job 13
1 Truly, my eye has seen all this, word of it has come to my ear, and I have knowledge of it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 The same things are in my mind as in yours; I am equal to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 But I would have talk with the Ruler of all, and my desire is to have an argument with God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 But you put a false face on things; all your attempts to put things right are of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 If only you would keep quiet, it would be a sign of wisdom!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Give ear to the argument of my mouth, and take note of the words of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will you say in God's name what is not right, and put false words into his mouth?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will you have respect for God's person in this cause, and put yourselves forward as his supporters?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Will it be good for you to be searched out by him, or have you the thought that he may be guided into error like a man?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will certainly put you right, if you have respect for persons in secret.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Will not his glory put you in fear, so that your hearts will be overcome before him?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your wise sayings are only dust, and your strong places are only earth.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Keep quiet, and let me say what is in my mind, whatever may come to me.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 I will take my flesh in my teeth, and put my life in my hand.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Truly, he will put an end to me; I have no hope; but I will not give way in argument before him;
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 And that will be my salvation, for an evil-doer would not come before him,
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Give ear with care to my words, and keep what I say in your minds.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 See now, I have put my cause in order, and I am certain that I will be seen to be right.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Is any one able to take up the argument against me? If so, I would keep quiet and give up my breath.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only two things do not do to me, then I will come before your face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Take your hand far away from me; and let me not be overcome by fear of you.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then at the sound of your voice I will give answer; or let me put forward my cause for you to give me an answer.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 What is the number of my evil-doings and my sins? give me knowledge of them.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Why is your face veiled from me, as if I was numbered among your haters?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Will you be hard on a leaf in flight before the wind? will you make a dry stem go more quickly on its way?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For you put bitter things on record against me, and send punishment on me for the sins of my early years;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 And you put chains on my feet, watching all my ways, and making a limit for my steps;
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Though a man comes to nothing like a bit of dead wood, or like a robe which has become food for the worm.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
